Ruská válečná ekonomika je na jedno použití. Evropa toho musí využít, vyzývá expertka Prokopenková

Schopnost Ruska vybudovat dostatečně silnou armádu, která by mohla dlouhodobě stát proti Severoatlantické alianci, je omezena rostoucím fiskálním tlakem, přetíženým trhem práce, sankcemi, které blokují přístup ke kritickým technologiím, a obranným průmyslem, který už teď pracuje na plný výkon.

Podle odborníků na obranu bude Rusku pravděpodobně trvat sedm až deset let, než obnoví své vojenské síly – to znamená, že doplní zásoby zbraní, nahradí ztráty těžké techniky a obnoví početní stav a bojovou připravenost vojska.

Čtěte také

Rusko je na tom finančně špatně. Zvyšuje daně a má velký rozpočtový deficit, říká ekonomka Matesová

V mezičase může Moskva členy NATO levně obtěžovat kybernetickými útoky a sabotážemi. Vzhledem k tomu, že evropské země spěchají s modernizací své obrany, může se Rusko k přímému útoku rozhodnout spíš dříve, než později.

Ruské obranně-průmyslové kapacity se ale do značné míry zastavily s výjimkou výroby dronů. Většina vybavení, které nyní zbrojovky dodávají na ukrajinskou frontu, je renovovaná, nikoli nová.

Ekonomika na jedno použití

Aby Moskva mohla vyrábět podstatně více vybavení nebo víc rekrutovat, musela by přejít na komplexnější válečný režim. To by obnášelo nasměrovat všechny dostupné zdroje na vojenské potřeby nebo si pro vojenské účely přivlastnit civilní výrobu.

Vláda se tomu však zatím bránila, protože se obávala sociálních nepokojů a nedostatku spotřebního zboží.

Čtěte také

Rusové spáchali nejtěžší zločiny a ví to. Proto budou válčit až do konce svých sil, míní Víchová

Ruská válečná ekonomika funguje jen do určité míry. Kreml je limitován nejen krátkodobými překážkami ve výrobě, ale také fiskálním napětím, technologickou izolací a roztříštěnou obranně-průmyslovou základnou.

Výdaje na obranu v podstatě fungují jako ekonomika zboží na jedno použití. Tanky, bezpilotní letouny a granáty se vyrábějí proto, aby byly zničeny na bojišti, a stát vyplácí doživotní důchody zraněným vojákům a úmrtné rodinám zabitých.

Tento cyklus sice krátkodobě udržuje zaměstnanost a průmyslovou činnost, ale nevytváří žádné trvalé statky, jako jsou dálnice, elektrárny nebo školy, ani přírůstky produktivity, takže ekonomika je s každým dalším rokem války slabší.

Ruské fiskální ukazatele blikají červeně. Příjmy z ropy a plynu klesají kvůli nižším cenám, rostoucím logistickým nákladům, nestálým směnným kurzům a hrozbě rozšíření sankcí. Příjmy z neropných zdrojů rostou, ale zdaleka ne tak rychle, aby to kompenzovaly.

Čtěte také

Buďme rádi, že nás roky ruské války vyškolily, říká o výdajích na obranu Stromšíková z ministerstva

V návrhu ruského rozpočtu na rok 2026 se poprvé od začátku války počítá s tím, že výdaje na armádu přestanou růst a dokonce by mohly mírně klesnout. To ale strukturální problémy Ruska nevyřeší. Země se dostala do svízelné situace: jakýkoliv pokus o rychlé snížení výdajů na obranu by vyvolal hospodářský kolaps.

Spojené státy a Evropa přesto nemohou spoléhat na to, že se ruská ekonomika jednoduše rozpadne. Strukturální omezení ruského hospodářského růstu však naznačují, že plánovaná vojenská obnova bude pomalá, nerovnoměrná a nákladná. Západu to dává příležitost vyvinout ještě větší tlak na ruskou ekonomiku a průmyslovou základnu.

Putinův hazard

Putin si zatím udržuje podporu veřejnosti se svými velkými vojenskými ambicemi tím, že zachovává normálnost každodenního života. Plná mobilizace by mohla způsobit, že dopady války pocítí mnohem více lidí.

Z Putinova pohledu však potenciální výhra, kterou je podrobení si Ukrajiny a oslabení NATO, může tento hazard ospravedlnit.

Čtěte také

Proč používají Rusové zastaralou techniku? Část nových zbraní se přeprodává, končí i u italské mafie

Pokud jde o zmaření Putinových ambicí dosáhnout konfrontace s NATO, je načasování vším. Rusko může své ztráty dohnat během příštích dvou až tří let, ale úplné obnovení jeho armády bude trvat mnohem déle.

Paradoxem ruské válečné ekonomiky je, že je silná i křehká zároveň. Spojené státy a Evropa musí jednat rychle: využívat svých výhod, dokud Rusko zůstává oslabené, a nečekat, až se Kreml postaví na nohy, uzavírá Alexandra Prokopenková z Carnegie Russia Eurasia Center analýzu v magazínu Foreign Affairs.

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách. Noví členové by do Evropské unie mohli vstoupit bez plného hlasovacího práva. Co se mohou od zahraniční politiky Donalda Trumpa naučit jeho nástupci? Sanae Takaičiová se stala první japonskou premiérkou. Znečišťovatelé začínají brát v potaz varování OSN před metanem.