Únor 1948 a role právníků. Někteří proti komunistům a totalitě bojovali, ale taky na to doplatili, uvažuje právník Toman

Politické, vykonstruované procesy dovedly řadu lidí na popraviště, taky zničily životy statisíců. Změna režimu znamenala i zásadní změny pro ty, kteří v rámci soudního systému působili. Ne všichni „s vládou lidu“ souhlasili, tzv. vítězný únor nebyl pro všechny. A byli tady tehdy i ti, kteří se dokázali komunistickému systému postavit – patřili mezi ně i advokáti.

Justice = svobodné podnikání

V prosinci roku 1948 řekl tehdejší ministr spravedlnosti Alexej Čepička: „Bude nutno reformovat také advokacii. V její dnešní podobě se odráží starý kapitalistický svět se všemi nešvary, jak je známe z předmnichovských poměrů a z kapitalistické morálky.“

Klement Gottwald při projevu v únoru 1948|foto:Fotobanka Profimedia

„Advokacie odjakživa symbolizovala svobodné podnikání. Ze své podstaty byla a je povoláním konzervativním, noblesním a částečně elitářským. Advokáti zastupovali na straně jedné bohaté, na straně druhé zločince. Představovali to, čeho se komunisté po únoru 1948 chtěli zbavit,“ vysvětluje host pořadu Jak to bylo doopravdy známý advokát Petr Toman.

Soudcem za pár měsíců

Taky to bylo rychlé a nekompromisní – na období 1948–1950 byla vyhlášena právnická dvouletka, advokacie se dostala pod kontrolu státní moci, resp. pod diktaturu proletariátu. Co to ale ta tzv. právnická dvouletka byla, Toman vysvětluje.

Klement Gottwald v roce 1948|foto:Česká televize

„Znamenala absolutní změnu všeho, co se týkalo řízení státu i právního systému. Změny zákonů a výměna lidi – na soudech, prokuratuře i v advokacii. Docházelo k hromadným výpovědím, vyhazovu, a tyto lidi pak bylo zas třeba nahradit. Proto taky v roce 1948 vznikla právnická škola pracujících při ministerstvu spravedlnosti. V několikaměsíčním kurzu získávali takzvané právnické vzdělání dělníci a rolníci. Lidé, kteří neměli žádné vzdělání, dokonce ani nějakou střední školu. A ministr spravedlnosti jim pak mohl dovolit, aby absolventi soudili, případně vykonávali funkce prokurátorů. Někteří, bohužel, soudili i po listopadu 1989.“

Advokát Křížek, Borkovec, Váhala

Příběhů těch, kteří se komunistům postavili, není mnoho (ale ani málo). Jedním z advokátů, kteří se ocitli před komunistickým soudem, byl noblesní Jiří Křížek.

Vyhledávaný a úspěšný advokát šlechtických rodin, lidovec s četnými zahraničními kontakty. Jen to stačilo k jeho odsouzení. Zcela nespravedlivě dostal 22 let těžkého žaláře, peněžitý trest, propadnutí majetku a ztratil i jakákoli občanská práva. Vězněn byl v nejkrutějších kriminálech a propuštěn byl až po 13 letech ve svých 70 letech a navíc s podlomeným zdravím. Smutnou tečkou bylo, že pak neměl nárok ani na nějakou starobní penzi.

Únor 1948|foto: Archiv ČRo

Ještě hůř na tom byl advokátní koncipient Jaroslav Borkovec, který skončil na popravišti. Protože měl připravovat vojenskou změnu komunistického režimu. „Byl to zajímavý muž, který neměl v životě příliš štěstí. Za protektorátu působil v odboji, za to byl v roce 1940 zatčen a odsouzen na tři roky do vězení, ze kterého vyšel s podlomeným zdravím,“ vzpomíná Toman.

Petr Toman, advokát|foto:Fotobanka Profimedia

Zvláštní a netypický je příběh advokáta Rastislava Váhaly, aktivního účastníka protinacistického odboje. Gestapo ho chtělo zatknout, ale podařilo se mu uprchnout. Dostal se do pozice vojenského zmocněnce České národní rady, a to v rámci květnového Pražského povstání.

Patřil k těm, kteří nepřistoupili na zinscenované procesy, nepřednášel předem chválené závěrečné řeči. Chtěl být skutečným, opravdovým obhájcem obžalovaných. Jaká to ale byla v té době opovážlivost, přesto byl obhájcem generála Heliodora Píky. Jednoho z prvních, který patří k obětem komunistického režimu.

Případ se tak „zaryl pod kůži“ jeho obhájci, že se rázem dostal do pozice člověka, který nemohl zabránit tragédii. Po smrti generála Píky opustil Váhala advokacii. Raději pracoval v dělnických profesích a terčem perzekuce se stal nejen on, ale také jeho rodina. Dochované paměti z procesu jsou textem, který zobrazuje statečnost a slušnost samotného Váhaly.

Postavili se totalitě, nebo ne?

Postavili se čeští zástupci justice vznikajícímu totalitnímu režimu, nebo ne? Na otázku, zda se čeští advokáti nepostavili komunistickému režimu, dr. Petr Toman odpovídá: „Někteří se nepostavili a stali se součástí toho zločinného systému. Ale byli tací, kteří se postavit uměli, uměli rozpoznat demokracii a totalitu. Bojovali proti totalitě, doplatili na to svými životy a svým zdravím, ale zachovali si čistý štít,“ odpovídá Petr Toman závěrem.

unor_1948_180220-235656_haf.png|foto:Český rozhlas

Celý pořad Ivany Chmel Denčevové si poslechněte v audiozáznamu.