Jan Vávra: Neuralgický bod naší justice
Rozdílné a často i protichůdné posuzování jednoho případu dvěma soudy již patří k obrazu naší justice.
Jeho důsledkem je nepředvídatelnost rozhodování soudů, což je vedle délky řízení jedna z jejích největších bolestí.
Čtěte také
Naposledy jsme to mohli vidět v kauze údajného tunelování pražského dopravního podniku, kde je hlavní postavou známý politický podnikatel Ivo Rittig. Zatímco pražský Městský soud všech 17 obžalovaných osvobodil, Vrchní soud nyní u 12 z nich osvobozující verdikt zrušil.
Součástí odvolání byl požadavek státního zástupce, aby se případ vrátil k doplnění dokazování o odposlechy, které Městský soud v Praze nepovolil. Soud tehdy své rozhodnutí zdůvodnil tím, že nahrávky vznikly při prověřování jiného případu.
Podle odvolacího soudu bylo zamítnutí použití odposlechů správné. Protože se ale rozhodnutí různých soudů ohledně používání odposlechů liší, předložil Vrchní soud k Nejvyššímu soudu žádost, aby vydal závazný právní názor, zda je možné odposlechy použít.
Důvěra ve spravedlnost
Čtěte také
Sjednotit názory jednotlivých soudců na odposlechy by naší justici prospělo víc než cokoli jiného. Odposlechy jsou doslova jejím neuralgickým bodem. Vzpomeňme na šokující zvrat v kauze Davida Ratha, o který se postaral jiný soudce Vrchního soudu Pavel Zelenka.
Tehdy také šlo u zrušení odposlechů jako předloženého důkazu. A ačkoli Nejvyšší soud následně konstatoval, že zrušení odposlechů bylo nezákonné, soudce Zelenka ani podruhé odposlechy jako důkaz nepřipustil a většinu kauzy tak zlikvidoval.
Problémem je, že odposlechy bývají často jediný – nebo jediný rozhodující – důkaz. Skoro to někdy vypadá, že si policie ulehčuje práci, aby nemusela pracně shánět jiné důkazy případné trestné činnosti.
Čtěte také
Na druhou stranu, pokud má obžaloba dokázat úmysl, což náš právní řád požaduje, je odposlech často nejprokazatelnějším důkazem. Je otázkou, zda by byl například bývalý francouzský premiér Francois Fillon odsouzen na pět let za zpronevěru, kdyby francouzský žalobce musel dokazovat jeho úmysl poškodit stát.
Odpůrci odposlechů mají ale pravdu, že jde o závažný zásah do soukromí a že by neměly být povolovány automaticky s tím, že se teprve uvidí, na co se přijde. Ovšem rozhodnutí o jejich zamítnutí v kauze Dopravního podniku – tedy, že byly vedlejším produktem jiného vyšetřování – zavání právním formalismem, který je podobný jejich zamítnutí v kauze Rath, kdy podle soudce nebyly dobře zdůvodněny.
Veřejnost těžko pochopí, že nějaký pachatel – často vysoce postavený – není potrestán jen proto, že policie předem neoznámila, jakou trestnou činnost chce zjišťovat. Takový formalismus nepřispívá k důvěře veřejnosti ve spravedlnost. Soudce sice musí vystudovat vysokou školu a neustále se dále vzdělávat, ale jeho rozhodování by se nemělo příliš odchylovat od toho, co společnost pokládá za spravedlivé. Za přímo odstrašující lze pak pokládat přiznání již zmíněného soudce Zelenky, že veřejnost těžko pochopí, proč rozhodl, jak rozhodl.
Chce-li tedy nový předseda Nejvyššího soudu posílit důvěru občanů ve spravedlivé rozhodování našich soudů, má k tomu v případě sjednocení názorů na používání odposlechů ideální příležitost. Myslím, že není třeba připomínat, jak je důvěra ve spravedlnost pro společenskou stabilitu důležitá.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
