Ivan Štern: Existuje internacionála pravicových extremistů?
V nedávných volbách do horní komory japonského parlamentu uspěla krajně pravicová strana Sanseito. Získanými mandáty připravila o většinové postavení dosud v Japonsku neotřesitelně vládnoucí liberální demokraty. Inspiraci strana hledala v seskupeních, jako jsou Alternativa pro Německo, reformisté ve Velké Británii a v neposlední řadě v MAGA amerického prezidenta Trumpa. Že by se rodila internacionála pravicově extremistických seskupení?
Narazíte na ně přece pomalu v kterékoli evropské zemi. Jiskřička přeskočila Atlantik a doskákala až do Pacifiku.
Čtěte také
Jedna věc tu ale nehraje. Pravicoví extremisté se přece projevují jako nacionalističtí šovinisté. Už předem dávají najevo nechuť k čemukoli, co přichází zvenku. Uzavřeni v sobě, vyhlížejí ven s nedůvěrou, ať jde o uprchlíky, o společnou bezpečnostní nebo hospodářskou politiku, nemluvě o mezinárodní solidaritě.
Mluvíme-li o internacionále, mluvíme přece o seskupení vědomého si určitých vzájemných vazeb. Především solidarity a sounáležitosti.
Neplatilo to v případě komunistické internacionály. Komunistické strany nespojovala sounáležitost, ale podřízenost vůči diktátu ruských bolševiků. S pravicovými extremisty se to má podobně.
Čtěte také
Co tedy společného mají seskupení pravicového extremismu, jestliže jsou stejně jako komunistická internacionála ze své podstaty do sebe zapouzdřené jednotky, neochotné jakkoli vstřícně vstřebávat podněty zvenku?
Sdílejí voliče a jeho určující rys: nutkavé vědomí existenciální úzkosti.
Znejistěný volič pravicového extremismu tak reaguje na působení globalizované ekonomiky. Ta ve prospěch ekonomické účelnosti stírá projevy národního svérázu. I toho ekonomického. Nahrazuje oba neúčastnou nadnárodní uniformitou, v níž je člověku navyklému určitému prostředí obtížné se zabydlet.
A tak lidem ze starých průmyslových zemí se z horizontu vytrácí důvěrný obraz domova, jak jej znali ještě jejich rodiče či prarodiče. Nahrazuje ho pocit vykořeněnosti. Stačí pak, aby se objevil prorok, třebas falešný, který slibuje návrat k původním, tradičním hodnotám, jich pravicoví extremisté mají plná ústa, a lidé fascinováni podbízivě nabízenou možností, proroka následují stejně, jako by následovali píšťalku Dykova krysaře.
Před takovými dvaceti lety někteří prozíraví politici, zjistivše, že se díky globalizaci vytrácejí některé tradiční pracovní příležitosti a spolu s nimi mizí důvěrně známé obrazy tradičního domova, vyrukovali s teorií glokalizace. Globalizaci mají lidé čelit tím, že ji uzpůsobí místnímu, lokálnímu svérázu. Tak v ní opět najdou sami sebe.
Zatím se ale příliš nedaří.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
