Julie Hrstková: Narození potomka se dnes dá označit za hazard

Čtěte také

Proč se rodí málo dětí? Vyzdvihujme rodinné hodnoty, radí Jurečka. Demograf: Mladí žijí virtuálně

Mladá generace není sobecká v tom smyslu, v jakém jí to přičítají jejich rodiče a prarodiče, kteří s oblibou ve svých stometrových bytech vzpomínají na to, jak to měli těžké, jak si nabrali dvacet brigád, a ještě k tomu zvládli vystudovat a trhnout světový rekord v čemkoliv.

Naopak, mladí jsou – samozřejmě ne všichni, ale podstatná část určitě, daleko zodpovědnější než jejich předkové. A o dětech přemýšlí jinak než jako o nosiči genetické informace, který je bude časem živit, protože mu přece „obětovali“ všechno.

Současně platí, že svět, který jim dospělí připravili, není k vlastním potomkům nejpřívětivější. A nejde jen o nedostupnost vlastního bydlení, které je stále častěji nahrazováno nájemním, kde hrají prim krátkodobé, nejčastěji roční smlouvy s nejistým koncem.

Dítě jako překážka v práci

Školní docházka se výrazně prodloužila. Dvacetiletý maturant není výjimkou. Stejně jako není nijak překvapivé dokončit vysokou školu, kterou studuje zhruba pětina mladých lidí, lehce před třicítkou.

Čtěte také

Demografka: Chceme 2 děti, plánujeme jich 1,8 a plodíme míň než 1,4 dítě na ženu. Třicátnice nerodí

Po dokončení školy je nutné zahájit kariéru a dítě, především pro ženy, znamená obrovskou překážku v práci. S jistou nadsázkou mají mužští kolegové stále pocit, že žena neodchází, aby se starala o potomka, ale rovnou podstupuje lobotomii a její návrat do práce je nemožný bez toho, že musí zůstat daleko delší dobu na původní pozici oproti těm, kteří si dítě nepořídili. Muži kariéru dodnes většinově kvůli dětem nepřerušují, na rodičovské dovolené je cca dvě procenta mužů a 98 procent žen.

Podíl zkrácených úvazků sice roste, nicméně především kvůli přísnějším podmínkám pro předčasnou penzi se týká stále vyššího počtu šedesátníků, nikoliv rodičů s malými dětmi.

Proč se proto někdo diví, že se výrazně posunul věk, kdy mají ženy prvního potomka? A proč je tak nepochopitelné, že v tomto prostředí je také pro chytré a ambiciózní ženy obtížné najít partnera, se kterým by potomka vůbec mohly mít? Navíc když je naprosto jasné, že kdyby zůstaly na výchovu samy, mají velkou šanci se ocitnout na hranici příjmové chudoby, nebo dokonce pod ní.

Prorodinná politika se takřka výhradně soustředí na rodičovský příspěvek. Jeho výše průběžně roste, od příštího roku by noví rodiče měli místo nynějších 350 tisíc korun dostat o 50 tisíc víc.

Mladí nejsou líní, ani sobečtí

Z historického pohledu příspěvek nejvíc stoupl před šesti lety, kdy porodnost začala pomalu klesat. Pokud by mělo jít o závislost počtu dětí na příspěvku, potom má paradoxně přesně opačný efekt.

Julie Hrstková|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

Do věku rodičů nyní vstupuje nejslabší generace žen narozená v letech 1995–2004. Už to má velký vliv na porodnost. V kombinaci s podmínkami práce, finančního ohodnocení i dostupností služeb včetně bydlení, se dá označit narození potomka za hazard. A tak to také mnoho mladých lidí vnímá.

Hledání poklesu porodnosti v rozšíření chytrých telefonů, internetu a dalších technologických novinek sice vypadá na grafech nádherně, souvislost s realitou je ale hodně vzdálená.  

Mladí lidé nejsou líní, ani sobečtí. Jen nechtějí přistoupit na pravidla, která jim jejich předkové připravili a ve stárnoucí společnosti nemají a nebudou mít sílu ještě mnoho let prosadit ta svoje. Což je průšvih, který si dobře zajištění starší zvěstovatelé všehomoudra uvědomí až ve chvíli, kdy se budou muset spolehnout na jejich služby, či dokonce pomoc.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin