Ondřej Konrád: Podle Snydera je nejtěžší vozit dříví do lesa
Třetí květnový víkend pobýval v Praze opět Timothy Snyder – přední americký historik, komentátor a autor řady respektovaných knih zabývajících se totalitou ve střední a východní Evropě a také holocaustem, momentálně profesor na torontské univerzitě.
V pátek povečeřel s prezidentem Pavlem a v sobotu byl ústřední celebritou festivalu Svět knihy, kde několikrát vystoupil, také pro Interview Plus. A večer před dlouho předem vyprodaným sálem kina Lucerna debatoval na téma „Historie proti zapomínání a moci“ a reagoval i na dotazy z publika.
Protikladné pocity
Na úvodní otázku, jak se cítí coby dnešní Američan, odpověděl, že se stydí za Spojené státy, které podle něho vedou lidé bez páteře, ve skutečnosti se vůbec nezajímající o USA a americkou společnost, ale na druhé straně se jako aktivista cítí dobře proto, že spousta odvážných lidí vykonává těžkou práci a staví se proti moc zneužívajícím politikům.
Čtěte také
A jak to, že jsme včas nereagovali na známky vzestupu extrémismu a populismu, vysvětloval, že se po pádu železné opony zdála být historie skutečně u konce, jak psal filosof Fukuyama, a vše mířilo jen k jedné pozitivní cestě bez alternativy.
Pokud něčemu takovému uvěříte, říkal Snyder, ztrácíte citlivost vůči různým hrozbám, jimiž nemusí být jen podivně se chovající prezident, ale i to, že si jeden druhého dostatečně nevšímáme kvůli sociálním sítím, nebo že se obrovské bohatství planety soustředí u poměrně malého okruhu osob s nesmírným obecným vlivem.
Co jsou užitečné technologie
Tím mínil technologické giganty, ale přitom má vlastní výklad slova technologie, která má podle Snydera být člověku k užitku, zvyšovat jeho schopnosti. Ale kvůli sociálním sítím a AI jsme naopak méně kapacitní a dokonce hloupneme. Je naprostý omyl nechat vzdělávání strojům, člověk je v tomto procesu nezastupitelný a je například doloženo, že za covidu doma se na displeji učící děti se ve skutečnosti skoro nic nenaučily.
Čtěte také
A když studenti na universitách užívají umělou inteligenci, víme, že si z látky nic nezapamatují a nevezmou. Jen je tím utvrzujeme, že na ničem nezáleží a všechno je pouhá hra. Ale vzdělání je podle Snydera klíčové.
A pokud nás tyto údajné technologie činí méně schopnými, pak je nemůžeme považovat za opravdové a člověku užitečné, jako jsou například knihtisk, automobil nebo dokonce i vakcinace.
Ale v rukou lidí ovládajících sociální sítě a umělou inteligenci, Snyder opakovaně zmiňoval jméno Elona Muska, je soustředěné bohatství světa. Zatímco lidstvo na oplátku dostává nekonečné scrollování, horší politiku, horší zdraví, horší mezilidské vztahy a méně sexu, bavil historik v evidentně dobrém rozpoložení přítomné.
Starost o křehkou demokracii
Ale zcela vážně mluvil o tom, že jestli žijeme ve světě plném lží, pak musí existovat i pravda, a pokud nám na ní záleží, musíme pro ni něco dělat. S tím pak souvisí i starost o křehkou demokracii, jíž je nutné stále dokola budovat a obnovovat jako něco, čím se můžeme podílet na své budoucnosti.
Čtěte také
A demokracie je podle Snydera prostředek k trvanlivosti státu. Výměna politických garnitur může být obtížná, ale zajišťuje kontinuitu státních institucí, bez kterých by se milióny lidí ocitli na pokraji nebo už za hranicí důstojného života.
Takže pokud zní hlasy o nepotřebnosti státu, který by měl být oslaben, pak to odporuje sebezáchově společnosti. A on sám si uvědomil, jak může být demokracie křehká, když dva roky před prvým volebním vítězstvím přišel Donald Trump s kampaní až fašistickou.
Happy ending?
Na poslední otázku, jestli věří při nebezpečné rozkolísanosti dnešního světa v příslovečný „happy ending“, šťastné vyústění, Snyder odpověděl, že politika nekončí, protože se pořád objevují lidé, o kterých jsme doposud neslyšeli, přicházejí změny, jaké jsme nečekali, historie prostě neustále pokračuje. Ale věci by mohly být mnohem a mnohem lepší, než právě jsou.
A dalo by se podle něho dokázat hodně, v našich silách je dostávat se i přes zdánlivě nepřekonatelné překážky. Jenomže, což zmiňoval Snyder během večera vícekrát i s poukázáním, že o tom už psal George Orwell, nejobtížnější je říkat pravdu, která se přitom zdá tak zjevná, že ji lidé vnímají jako pouhé nošení dříví do lesa. A nevěnují jí pozornost, jakou zasluhuje.
A Snyder, který částečně rozumí česky, dodal, jak se mu náramně líbí, že se u nás často užívají výrazy radost, pěkné, a že říkáme „měj se hezky“, což není v Americe vůbec běžné. Večer tak uzavřel přesvědčením, že nepochybně máme schopnosti mít se pěkněji, být šťastnější a radostnější. To znělo bezmála až úlevně optimisticky.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
