Skutečné jednání začne teprve den po tvrdém brexitu, předvídá bývalý europoslanec Payne

Jiří Payne, europoslanec Evropského parlamentu, místopředseda Strany svobodných občanů (Svobodní)

Bývalý europoslanec, člen strany Svobodných a spoluautor manifestu Jde to i jinak o možné alternativě k Evropské unii Jiří Payne vysvětluje, proč dvouletá jednání o brexitu nevedla k dohodě nebo co má Evropská komise společného s minulým řežimem v Československu.

I když špičky Evropské unie společně s bývalou premiérkou Velké Británie Theresou Mayovou jednaly o podobě brexitové dohody téměř dva roky, podle Jiřího Payna skutečná jednání o odchodu ani nezačala.

„Celá ta smlouva, o které se dva roky jednalo, je o všem možném, jen ne o brexitu. Theresa Mayová předložila 13stránkový, velmi dobrý dokument, kde přesně popsala, co si Británie přeje a proč. Evropská unie odpověděla, že o tom vůbec nebude jednat,“ říká a dodává:

„Já jsem hluboce přesvědčený, po konzultacích s britskými kolegy před půl rokem v Evropském parlamentu, že teprve den po tvrdém brexitu se začne opravdu jednat o tom, jakým způsobem odchod proběhne.“

Skutečná jednání o podmínkách odchodu Velké Británie podle Payna povede německá kancléřka Angela Merkelová. „V Německu bude den po brexitu milion nezaměstnaných, kteří začnou tlačit na kancléřku, že musí okamžitě jet do Londýna poprosit o to, aby se uzavřela nějaká smlouva,“ předpovídá host Osobnosti Plus.

Porušování vlastních pravidel

Skutečným problémem dohody podle něj není hranice s Irskem, ale skutečnost, že Evropská unie se sama neřídí Lisabonskou smlouvou.

„Kdybychom naplnili Lisabonskou smlouvu, tedy článek 54, který říká, že při jednání o odchodu musí Komise brát ohled na budoucí uspořádání obchodních vztahů s tou zemí, která odchází, tak jsme na začátku vyjednali podmínky obchodu, které by byly podobné smlouvě s Kanadou. V tom okamžiku umíme během půl dne napsat smlouvu, která vyřeší problém na irsko-irské hranici,“ kritizuje postup vyjednavačů bývalý europoslanec.

Evropskou komisí jsme vytvořili autoritativní orgán

V letošních eurovolbách Jiří Payne nekandidoval a neobhajoval tak svůj mandát europoslance, který zastával poslední dva roky po rezignaci bývalého předsedy Strany svobodných občanů Petra Macha. „Evropský parlament je místo, kde se nedá nic prosadit. Je to strašná ztráta času,“ komentuje své působení v této instituci.

„Evropská unie neustále koncentruje víc a víc moci na centrální úrovni. Ona ji nebude zvládat. Moc, která se koncentruje v Bruselu, nemá demokratickou protiváhu. Evropský parlament, když chce vyjádřit nedůvěru Komisi, musí dát dohromady dvoutřetinovou většinu, což se nikdy nestane. Z toho vyplývá, že Evropská komise je totálně nezodpovědná,“ říká Payne s tím, že k odvolání Komise by podle něj měla stačit prostá většina europoslanců.

Za nešťastnou považuje také skutečnost, že členem Evropské komise se může podle stanov stát jen člověk, který má kladný vztah k Evropské unii a není vůči ní nijak kritický. Euroskeptici se tak podle něj nemohou dostat k moci, ani kdyby vyhráli volby.

„Nemohou se dostat do Komise. To znamená, že nemohou nic navrhnout a nemohou nic změnit, ani kdyby vyhráli volby. Je to přesně ekvivalent článku 4 naší komunistické ústavy o vedoucí úloze komunistické strany,“ poznamenává.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s Jiřím Paynem. Společně probírají nejen způsob fungování Evropské unie, ale také hrozbu nového evropského nacionalismu, plány Borise Johnsona v čele Velké Británie nebo změny vnímání morálky v české společnosti i politice.

autoři: Barbora Tachecí, Ondřej Skácel

Související