Demokracie je řízený konflikt. Autokratizace hrozí, když politici využívají násilí, míní filozofka Koubová

„Demokracie podle mě aspiruje na to chránit občany před jakoukoliv formou násilí. A dělá to pomocí institucí a kultury, kterou sdílíme jako společnost,“ zdůrazňuje filozofka a pokračuje:

Čtěte také

Na fašisty jsme byli zvyklí. Ale teď tu máme nacisty a těch je třeba se děsit, varuje Petr Pithart

„Pokud máme politika, který aspiruje na jeden z nejvyšších postů a který v zásadě oslavuje násilí na dokonce malé dětské oběti násilného činu, tak na tom nejsme dobře.“

Politika síly podle Koubové je naopak představa, že skrze násilný diskurz, prosazování, „loktaření“ a jistý druh klientelismu jsme schopni prosadit vlastní zájmy na úkor druhých lidí. Což podle ní odporuje základním principům demokracie – rovnosti, svobodě a sounáležitosti. 

„Pokud chceme žít v demokracii, tak respektujeme to, že druzí mají stejná práva jako my a že máme dobrý důvod si navzájem principiálně věřit,“ říká. Dodává, že je důležitá důvěra i na osobní rovině jako v mezilidských vztazích, rodině nebo na pracovišti.

Česká demokracie

Český národ je podle Koubové kulturní. „Snažím se rozvíjet teorii, že je strašně snadné být v neustálém masochismu a říkat si, co všechno je na nás špatně, ale opakováním se toho nezbavíme. Potřebujeme také vnímat, o co se můžeme opřít, abychom ty naše nekulturní způsoby a politické komunikace nebo i takzvanou trestající kulturu, která může panovat ve školách, ve státní správě a podobně mohly překonávat,“ míní Koubová.

Čtěte také

Rychetský: Lidé se cítí osaměle. Úzkostný volič hlasuje proti vládě, to se bude opakovat i s Babišem

Vysvětluje, že pro mnoho lidí je složité uvěřit tomu, že mohou sami něco změnit, když vidí tolik patologických jevů v politice, a pak sami dopředu rezignují. Ale někde naopak jeden silný člověk v instituci může strhnout lidi k tomu, aby se začali chovat vstřícněji a spolupracovat.

Přesto varuje, že dnes hrozí Česku autokratizace víc než dřív. „A to proto, že se do vlády dostávají strany, které jednoznačně a explicitně používají násilnou rétoriku a v zásadě využívají demokratické mechanismy k rozkládání vlastně demokratických mechanismů.“

Sjednocení společnosti

Koubová je přesto přesvědčená, že Česko má kvalitní fungující občanskou společnost.

Čtěte také

Formanová: Spoléhat se na to, že vše bude dobré a je tu pravda, je iluze, kterou bychom měli opustit

 „I když se to nezdá, i když společnost je fragmentovaná, tak pořád máme silnou síť neziskových organizací, obrovskou síť kulturních institucí, které se starají o vztahy, které nejsou založené na zisku, prodeji a koupi, pečují o vztahy na úrovni měst nebo komunit. Máme velmi silné aktéry uvnitř státní správy, které drží pozice podle mě a dobrý soudní systém,“ vyzdvihuje.

„Je důležité vnímat, že třeba v rámci nějaké instituce jsou lidi schopní se domluvit. Možná máme zkreslenou představu ze sociálních sítí, že jsme v absolutním konfliktu se všemi,“ naznačuje. 

A dodává, že je důležité trvat na tom, jsme schopni se na něčem domluvit, i když spolu nesouhlasíme a odsuzovat propagaci násilí. 

„Demokracie je do jisté míry řízený konflikt. Není to ale stav. Demokracie musí neustále čelit vnitřním fenoménům, pokusům přivlastnit si moc nebo zesílit vlastní vliv. A schopnost potýkat se s vlastní negativitou je na demokracii to demokratické,“ dodává.

Proč jsou podle Koubové Češi málo sociální? A co může změnit mladá generace? Poslechněte si celý pořad Osobnost Plus Českého rozhlasu Plus.