Odpouštět se učím celý život, říká Krobotová. Hraje v inscenaci Facka inspirované skutečnou událostí

Děj se odvíjí od potyčky na zastávce metra, kde dědeček začne fackovat člověka, který uráží jeho vnouče. Do konfliktu vstupuje postava Roma Adriana, který chce zabránit další rozepři, ale nešťastně strčí do staršího pána, ten padá na zem a do týdne následkům zranění v nemocnici podléhá.

Čtěte také

„Chceš-li být něčím otrokem, nenáviď ho.“ Ridina Ahmedová o nové podcastové sérii Odpustit?

„Rozbíhá se kolotoč otázek, kdo za to může, protože původní slovní agresor to vyvolal, ale Rom, který jenom bránil kamaráda, je postižen naším právním systémem,“ nastiňuje Krobotová.

„Pro nás je důležitý moment, že Adrian, protože viděl, že pán nešťastně upadl, se začal angažovat, volal pomoc, omlouval se a celého činu neskutečně litoval, zatímco slovní agresor, který to způsobil, utekl.“

Adrian svého činu hluboce litoval, rodině napsal omluvný dopis a toužil po osobním setkání. Rodinu k otázkám o vině a hlubších souvislostech přivedl až diskutabilní průběh soudního jednání.

„Celé to bylo posuzováno příliš formalisticky. Když to řeknu lidově, je to cikán, tak půjde sedět a hotovo. Nikdo se nezabýval okolními aspekty,“ popisuje Krobotová. „Tady nastávají otazníky a vkládá se do toho ta rodina, která se potom semkla, protože viděla, že náš právní systém nefunguje, jak má, a celé je to víc než diskutabilní.“

Traumata obětí

Do případu se rovněž vložila organizace In IUSTITIA, která se věnuje mediacím mezi oběťmi a agresory a také otázkám předsudečného násilí.

Čtěte také

Proč někdy odpouštíme a jindy chceme trest? Přijďte na debatu Plusu a Dejvického divadla

„Hraji advokátku Kláru Kalibovou, ředitelku organizace, která pracuje na bázi restorativní justice. To znamená, že se snaží posunout soudní proces do roviny, kdy se ty dva póly, agresora a oběti, snaží setkat a pochopit celou záležitost,“ vysvětluje Krobotová. „Justice se pak snaží o nápravu ve vyšším smyslu – nechce jenom trestat, ale zabývá se i traumaty postižených.“

Dokumentární inscenace Facka je inspirovaná skutečným příběhem, který se odehrál před pěti lety. Řada replik vychází z dokumentů a soudních přelíčení, k tvůrčímu procesu Dejvické divadlo přizvalo také původní aktéry celého příběhu.

Celý příběh zachytila podcastová série Odpustit? Českého rozhlasu Plus, která mapuje příběhy pěti lidí, kteří řeší odpuštění buď sami sobě, nebo někomu jinému.

Umění odpustit

Téma odpouštění bude námětem i debaty Dejvického divadla, jejímiž hosty budou tvůrci a protagonisté příběhu.

„Odpuštění je individuální proces každého z nás. Vždy záleží, co si my sami přiznáme uvnitř sebe samého a jaký vztah máme k dotyčnému,“ domnívá se Krobotová. „Odpouštět se učím celý život a je otazník nad tím, co komu kdy odpustit. Kdy je to zdravé vůči nám samým a kdy je práce na ostatních a záleží na vykomunikování, vyříkání si věcí nebo umění obejmout toho druhého.“

Čtěte také

Kolik lidí v rodině, tolik pojetí spravedlnosti. Proč je těžké odpouštět nejbližším?

Do procesu odpuštění vstupují i názory okolí a schopnost vymezit vlastní hranice. Odpouštět je potřeba sobě i světu, přesto jsou situace, kdy náprava není možná.

„Rozhoduje závažnost situace,“ uzavírá Krobotová. „Neumím si představit vyrovnávání se se zabitím někoho z mých blízkých. Neodpustila bych ani agresorovi, který zabíjí v širším kontextu bez ohledu na děti a ženy. Agresor je vždycky hrozba.“

V čem se inscenace Facka liší od klasického divadla? A jak schopnost odpustit ovlivňuje mateřství? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Světlana Witowská.