Skáče blecha jinak než irbis? Blecha se vymrští jako šíp, šelma jako oštěp, srovnává biolog Petr

Představitelem prvního principu, na kterém je postaven skok, je blecha. „Jako zástupce hmyzu má zevní kostru, pevnou kutikulu z chitinu, krásně pružnou, pevnou a lehkou. Svaly má uvnitř a ty se upínají zevnitř k této zevní kostře,“ popisuje Petr.

Čtěte také

Jak vysoko dokáže vyskočit blecha? A opravdu psí blechy na člověka nejdou?

Blecha tedy může smrštěním svalů uvnitř svého těla měnit nebo deformovat kutikulu. „Když se blecha připravuje ke skoku, tak stáhne svaly, smrští povrch svého těla a v té chvíli se jí noha dostává do té vypoukliny v těle.“

„Tehdy je blecha jako by natažené pero. A když se rozhodne skočit, tak jen uvolní svaly, prohnutý trup se jí narovná, praští do její nohy, ta se odrazí a blecha skočí. Je schopna skočit do výšky 20 centimetrů a do dálky 30 centimetrů. Měří půl milimetru, takže skočí čtyřistakrát dál, než je délka jejího těla,“ ukazuje Petr.

Člověk by tedy musel skočit 800 metrů do výšky a 1200 metrů do dálky, aby se bleše vyrovnal. „Můžeme si to představit jako vystřelení šípu z luku,“ dodává.

Irbis, lovec a skokan v jednom

Druhý typ skoku lze přirovnat k hodu oštěpem. „Tady si jako příklad můžeme uvést levharta sněžného, kterému se také říká irbis, šelmu z asijských velehor. Měří přibližně metr a váží kolem 50 kilogramů,“ ilustruje biolog.

Čtěte také

Biolog Petr: Naše tělo nepostřehlo, že už nejsme lovci a sběrači. Pořád ždíme z každého sousta maximum

„Irbis vydrží dlouho číhat na divoké ovce, hodiny a hodiny bez pohnutí, aby pak skočil na poměrně velkou vzdálenost a přesně. Skočí až 15 metrů do dálky nebo 6 metrů do výšky. Člověk by tedy musel skočit 30 metrů do dálky a 15 metrů do výšky, což nikdo z nás neodkáže,“ připomíná.

Levhart přitom skáče podobně jako člověk, impulz skoku jde ze zadních končetin. „Ty jsou na to vybavené a šlachy, když za ně sval zatáhne, působí na kost jako páka. Zadní končetinu si tak můžeme představit jako paži oštěpaře a tělo irbise jako oštěp,“ načrtává Petr a zdůrazňuje:

„Jsou živočichové, kteří jsou schopni dva popsané, protichůdné principy skoků spojit a najít mezi nimi optimum.“ 

Komba ušatá 

Příkladem je komba ušatá, primát z Afriky. „Měří asi 20 centimetrů, ale do výšky vyskočí 2,25 metru. Komba má aerobní svalovinu na zadních končetinách, ze kterých odraz vychází, a tyto svaly tvoří 36 procent celkové hmotnosti těla,“ říká biolog.

Komba ušatá|foto:Pavel Vlček

Než komba skočí, také na nohách zatne svaly. „Ale tak, že natáhne šlachy, jako kdyby natahovala luk. Ale když se odráží, tak samozřejmě smrští svaly jako irbis, tedy princip oštěpu je zachován, ale zároveň se jí smrskávají ty natažené šlachy. Je to vlastně princip luku, jak ho vidíme u blechy,“ popisuje. 

„To je tedy příklad živočicha který oba principy skoků kombinuje a je schopen skoku, který je pro tak malého tvorečka úctyhodný,“ uznává Jaroslav Petr.

Jak se liší lidské kroky a skoky od zvířecích? Co se přesně děje při skoku u různých živočichů? Poslechněte si celé Leonardo Plus s Jaroslavem Petrem. Hostem pořadu je také ortoped Miroslav Sinkule.