Výzkumnice: Svoje děti milují, ale už s nimi nevydrží ani minutu. Syndrom vyhoření se může týkat i rodičů

„Vyhoření obecně definujeme jako mentální a fyzické důsledky nahromaděného stresu. A to se může stát v jakékoliv oblasti života,” objasňuje v pořadu Leonardo Plus Štěpánková.

Jenomže syndrom vyhoření u rodičů má zcela jiné důsledky než vyhoření v práci.

Čtěte také

Influencer Pražák: Vyhoření učitelů je problém. Když jim není dobře, není dobrá ani práce s dětmi

„Vyhořelý rodič logicky nemůže odjet na dovolenou, říct, že zavírá dveře za prací a odchází. Nemůže si vzít dlouhodobé neplacené volno, nebo se dokonce rozhodnout, že tu práci změní, jako to může udělat zaměstnanec,“ vysvětluje Štěpánková. „Tím pádem se může cítit skutečně až uzamknutý, uvězněný v rodičovské roli.“

Do jaké míry je člověk psychicky odolný vůči nástrahám běžného života, závisí na několika faktorech — na vrozených povahových složkách osobnosti, výchově, zkušenostech i současné životní situaci.

„Toto všechno dohromady určuje, jak jsme resilientní. A v tom jsou mezi námi velké rozdíly,“ zdůrazňuje akademička.

Ztráta identity

V dnešní době není výjimkou, že mladí lidé začínají s pracovní kariérou dříve, než založí rodinu. „Kariéra se pro ně stane velmi důležitou součástí identity. I dočasná ztráta této části naší identity může být pro člověka devastující,“ zamýšlí se výzkumnice.

Rodiče mají navíc díky internetu a sociálním sítím přístup k nespočtu informací, což jim ale může rozvinout i pochyby, srovnávání a hodnocení.

„Jsme zavaleni nezměrným množstvím zdrojů pro pochybnosti o našem vlastním rodičovství,“ vysvětluje výzkumnice. Upozorňuje zároveň na rozdíly výchovy dětí v digitální době:

„Když ještě nebyl internet k dispozici a rodičovské ideály byly mezigeneračně stabilizované, tak to vypadalo trošku jinak. Co bylo považované za normu, se měnilo jen velmi pomalu, protože nebyly konkurenční zdroje, které by to zpochybňovaly.“

Čtěte také

Jak se sebou mají rodiče pracovat, aby předali to nejlepší dětem? Ví lektorka a odbornice Hana Čechová

S nějakými znaky vyhoření se podle odhadů v Česku potýká 10 až 30 procent rodičů. Počáteční fází může být neustálá vyčerpanost, která vede až k emočnímu distancování se od dětí, vysvětluje výzkumnice: „Myslím, že ten člověk opravdu sám ví a tuší, že to není tak, jak si představoval.“

„Rodiče, u kterých už vyhoření probíhá, vám poví, že milují svoje děti. Ale už s nimi nevydrží ani minutu. To souvisí i se změnou jeho identity: ‚Mám pocit, že jsem býval dobrým rodičem, ale už to nedokážu‘,“ popisuje akademička.

Syndrom vyhoření může častěji postihnout rodiče, kteří ztratí sami sebe a nenachází identitu mimo rodičovství.

„Vyhořením jsou více ohrožení rodiče, kteří do svého rodičovství dávají všechno. Tam je riziko ztráty sebe samého. Vyčerpání pak přichází mnohem dřív. Někdy je prostě potřeba polevit a myslet na sebe. A chviličku nemít ve středu dítě, ale sebe,“ míní výzkumnice.

Rodiče, kteří s vyhořením pracují a vyhledají pomoc, zbaví nadměrného stresu nejen sebe, ale často i děti. „To je dobrá zpráva. Stále je z toho cesta ven,“ uzavírá výzkumnice.

Jaké byly rodičovské ideály v minulosti a jaké jsou nyní? Kdo je vlastně tvoří? A proč není radno rodičovské vyhoření podceňovat? Poslechněte si celý pořad nahoře v audiozáznamu.