Severokorejský diktátor nastavuje lidskou tvář. Poloboha v režimní propagandě nahradil moderní muž
Severokorejský diktátor Kim Čong-un učinil od začátku letošního roku výrazné diplomatické pokroky. O víkendu ještě přidal: Severní Korea v květnu definitivně uzavře areál pro testování jaderných zbraní ve vesnici Pchunggje, oznámil v neděli mluvčí jihokorejského prezidenta Mun Če-ina.
Severní Korea také hodlá pozvat do země vědce a novináře ze Spojených států a Jižní Koreje. Kim tak pokračuje svoji ofenzivu šarmem a svět nepřestává žasnout, komentuje nejnovější vývoj na Korejském poloostrově německý deník Süddeutsche Zeitung.
Páteční setkání severokorejského vůdce a jihokorejského prezidenta bylo prodchnuté symbolismem a korejskou nostalgií. Kim prohlásil – aniž by poskytl konkrétní detaily – že je ochotný přistoupit na kompletní denuklearizaci země. Od té doby si svět láme hlavu nad tím, proč severokorejský diktátor najednou tolik obrátil.
Dříve podle německých novin působil jako „bomby vrhající komiksová postavička“, přinejmenším v očích Jihokorejců se ale Kim po pátečním summitu stal člověkem. Poprvé ho slyšeli dlouze hovořit, působil přitom přátelsky, seriózně, chvílemi žertoval, vyjadřoval emoce. Tím si získal mnoho Jihokorejců. Diktátor však mění taktiku i na domácí půdě a vymezuje se vůči svým předchůdcům.
Poloboha nahradil moderní muž
Pořád sice zůstává totalitním tyranem, na rozdíl od svého otce a děda ale Kim Čong-un nastavuje lidskou tvář. Oba předchůdce prezentovala severokorejská pseudonáboženská propaganda jako polobohy, neváhala si přitom vypůjčit odkazy z Bible. Hlásala například, že při narození Kim Čong-ila se na svaté hoře Pektu objevila hvězda. Ve skutečnosti se však Kim Čong-il narodil v sovětském exilu.
Severokorejská státní média teď líčí jeho syna Kim Čong-una jako moderního muže, který na veřejnosti vystupuje po boku své ženy , navštěvuje koncerty populární hudby a jezdí na horské dráze. Zatímco se Kim Čong-il opíral o politiku „Songun“ což znamená „armáda na prvním místě“, Kim Čong-un upřednostňuje paralelní rozvoj vojska i hospodářství.
Možných důvodů, proč teď severokorejský vůdce najednou obrátil, je mnoho. Tedy pokud Kim svá slova vůbec myslel vážně. Alespoň jihokorejský prezident Mun Če-in je ale přesvědčený, že ano.
Podle některých amerických analytiků jde však o trik a Kimovi více než na zahraniční politice režimu záleží na tom, jaký dojem zanechává doma. Hlavním cílem jeho otce i děda bylo udržet se u moci a tak tomu je zřejmě i v případě Kim Čong-una.
Kim potřebuje pomoc
Severokorejská společnost se nicméně mění. V době hladomoru vzniklo odspodu tržní hospodářství, bez něhož by se systém zásobování zhroutil. Kim liberalizoval zemědělství, peníze najednou začaly hrát roli. Ekonomika roste navzdory sankcím. Severokorejská elita, která tvoří asi čtvrtinu obyvatelstva, má informace o dění v zahraničí, především v Jižní Koreji.
Tito lidé jsou materiálně zajištění, zároveň jsou si ale dobře vědomi toho, že nežijí v ráji. Jejich děti studují na Kim Ir-senově univerzitě v Pchjongjangu, mají mobilní telefony, chodí na večírky, sledují jihokorejské filmy. Spokojení však nejsou.
Mnozí z nich chtějí cestovat. A ve společnosti, která se i přes svoji uzavřenost modernizuje, je k ospravedlnění diktatury třeba více než represe, vojenské přehlídky a legendy o polobožství vůdce. Pokud se tak Kim chce udržet u moci, bude muset zlepšit životní podmínky Severokorejců. A k tomu bude potřebovat pomoc ze zahraničí, domnívá se německý list.
Je otázkou, jestli se Kim pokusí omezit vliv armády, která je v Severní Koreji státem ve státě, kde generálové provozují továrny a stavební firmy. Kim by proto musel stimulovat ekonomiku v civilní společnosti, k tomu by ale bylo třeba otevřenější společnosti, investic a zahraniční pomoci. „Znamenalo by to zároveň velké riziko, obzvláště pro něj samotného. Jinak se ale Severní Korea ze slepé uličky nedostane,“ konstatuje Süddeutsche Zeitung.
