Rok 1959: Ladislav Pařízek. Běloch, který objevil prameny Nigeru

Do Afriky cestoval už mezi světovými válkami a ze svých často dobrodružných výprav čerpal materiál pro několik knih. Jeho dílo sice výrazně ovlivnila politická inklinace k levici, přes některé tendenční části ale Pařízkovy cestopisy dodnes podávají cenné svědectví o životě v Africe kolem poloviny 20. století.

Knihy, reportáže, články a přednášky

Na „černý kontinent“ se poprvé dostal v uniformě francouzské cizinecké legie, do které vstoupil roku 1924 jako ještě ne osmnáctiletý mladík. Bojoval v Alžíru, byl ale vážně zraněn a velitelé jej poslali zpátky do Evropy a v roce 1927 mohl legii opustit.

Studoval univerzitu a v roce 1929 se do Afriky vrátil. Pobýval mimo jiné v Kamerunu a Kongu, které prošel pěšky, a pobyty ho inspirovaly k prvním literárním pokusům. Své zážitky a etnografické a geografické poznatky z cest po černém kontinentu využil ve více než čtyřech desítkách knih a stovkách reportáží, článků a popularizačních přednášek.

Do Československa se Pařízek vrátil krátce před vypuknutím války, během níž se zapojil do odboje. Měl dobré místo, stále ho to ale táhlo do Afriky. V roce 1959 se konečně dostal do Guineje, kde jako první spatřil skutečný začátek Nigeru, který leží v posvátném háji na dohled místa, které Evropané za pramen považovali až do té doby. Tehdy ale začínaly vycházet cestovatelské hvězdy Hanzelky a Zikmunda a Pařízek upadl pomalu v zapomnění. Zemřel 28. března 1988 v Praze ve věku 80 let.

S afrikanistou Pavlem Onderkou z Náprstkova muzea si pak o Ladislavu Pařízkovi povídá Pavel Hlavatý.