Dělíme se na lidi lokální a na ty, kteří jsou otevření Evropské unii i pomoci Ukrajině, míní Horáček

„Sociologické nebo antropologické průzkumy by možná naznačily, že jsme rozdělení podle nějakých stanovisek, ale mě se to nedotýká a ve svém okolí to vůbec nepociťuji,“ pochvaluje si Horáček.

Čtěte také

Sociolog Frič o krizi demokracie: Se změnami musí přijít občanské hnutí, kapři si rybník nevypustí

Všímá si ale rostoucí obliby populistů přinejmenším v euroatlantickém prostoru. „Je to pozoruhodný světový fenomén,“ poukazuje. „Zřejmě se zjistilo, že nejdůležitější je potenciálním voličům něco slíbit, a teď se to přebíjí. Důkladně jsem sledoval prezidentskou kampaň Donalda Trumpa a tam to všechno pěkně ukazuje.“

Voličům přitom není potřeba slibovat nic exkluzivního – zrovna v případě Donalda Trumpa stačil příslib snížení cen základních potravin a spotřebního zboží. Lidé ale podle Horáčka volí i jinak než podle penězenky. 

„Určitým způsobem se dělíme na lokální lidi a na ty, kteří jsou otevření. Ti otevření jsou samozřejmě daleko vstřícnější k Evropské unii a pomoci Ukrajině. Ale ti druzí říkají, že to není naše starost,“ rozděluje textař a pokračuje:

Čtěte také

Vetchý: Pro část lidí je úlevnější představa, že svět řídí ilumináti, než že žijeme v chaosu

„Jedni preferují uzavřenost za našimi horami a to, aby tady mezi nás nikdo nechodil. A někteří říkají, že jsme nejen Češi, ale taky Evropany a světoobčany. Vždyť svět je nádherný a nabízí obrovské příležitosti přinejmenším k tomu, abychom se poučili a pochopili teprve ve srovnání se světem, kdo jsme my tady v Česku.“

„Znervózňuje mě rozpad toho, co se v Evropě a v euroatlantickém prostoru přinejmenším desítky let nesmírně složitě vyjednávalo – řádu, na který většina přistoupila a dodržoval se. S příchodem Donalda Trumpa a Putinovým útokem proti Ukrajině jakoby pravidla přestala platit a to špatné,“ přiznává Horáček.

Nevzdávat se tradic

Kromě politiky se Michal Horáček zabývá také kulturním odkazem biblických příběhů. Ve své poslední knize Pozemský prach a Boží dech otevírá také témata pokory, viny či naděje.

Čtěte také

Abych neskončil ve spárech ďábla, četla mi babička Bibli, vzpomíná textař Michal Horáček. Biblické příběhy teď přebásnil

„Bible poskytuje spoustu inspirativních dramatických příběhů, které stojí za to znát, protože jsou jedním ze zdrojů naší kultury, společně s římským právem a řeckou filozofií,“ zdůrazňuje. „Je to v nás hluboce uložené a je hloupé to opouštět a vzdávat se své tradice a dědictví.“

Kniha obsahuje 40 básní, které lze díky jejich rytmickým kvalitám snadno zhudebnit. Samotná inscenace už je také v přípravě. Podílí se na ní celá řada umělců, včetně známých tvůrců, mezi něž se řadí třeba Naďa Válová, Markéta Irglová, Vojta Dyk, Michal Kocáb nebo Magda Vášáryová. Uvedena bude v listopadu na scéně Státní opery.

Jakou symboliku nese název Horáčkovy básnické sbírky? Jak zajištění jsou čeští důchodci? A proč umělci varují před krizí hodnot? Dozvíte se v záznamu celého rozhovoru. Ptá se Barbora Tachecí.