Putin musí vojáky brzy využít. Jinak ho čeká ponížení z toho, že je stáhne, věří exministr USA Gates

Po ruské invazi na Krym v roce 2014 si tehdejší šéf americké diplomacie John Kerry postěžoval: „Člověk se přece v 21. století nechová jako ve století devatenáctém a nenapadá jinou zemi pod naprosto smyšlenou záminkou!“

Podle jiných pozorovatelů je zase Putinova politika „nevysvětlitelná“ a skončí blamáží. Přesto začátkem roku 2022 opět čekáme na Putinovo rozhodnutí.

Podle Gatese se Putinův přístup dá zjednodušeně popsat jako „autoritářství doma, agrese za hranicemi“.

Osobně se domnívám, že jeho kroky jsou pochopitelné, třebaže jsou politováníhodné, píše exministr Gates. Podle něj téměř vše, co ruský prezident podniká doma i v zahraničí, vychází z rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, který pro Putina znamenal zhroucení impéria trvajícího čtyři tisíce let i velmocenského postavení Ruska.

Čtěte také

Klíčové bude rozhodnutí Kremlu, říká analytik. Pro Putina je lákavé ukázat voličům příběh vítězství

Na domácí půdě měl rozpad Sovětského svazu a následné období reforem za následek chaos, anarchii, chudobu a dramatické oslabení centrální vlády ve prospěch oligarchů a regionálních úřadů.

Putin má od roku 1999, kdy se stal prezidentem, jednoduché a přímočaré cíle: obnovit a rozšířit pravomoc centrální vlády, včetně posílení vlastní dominantní role a bohatství, a navrátit Rusku jeho historickou úlohu velmoci. Podle Gatese se tento přístup dá zjednodušeně popsat jako „autoritářství doma, agrese za hranicemi“.

Chce jenom podřízenost

Obnova role Ruska coby velmoci začala návratem k historické politice vytváření podřízených nárazníkových států na okrajích země, v takzvaném blízkém zahraničí. O tom, že si Putin tuto strategii zajišťování blízkého zahraničí osvojil, svědčí jeho kroky v Bělorusku, Moldavsku, Podněstří, Gruzii, arménsko-ázerbajdžánském konfliktu v roce 2020, Kazachstánu a nyní také na Ukrajině.

Putin chce podřízenost a přeje si, aby ji tyto nově nezávislé státy Moskvě přiznaly a staly se jí oporou proti Západu a demokracii.

Ruský prezident netouží po obnově Sovětského svazu, protože nechce nést zodpovědnost za problémy bývalých sovětských republik. Putin chce podřízenost a přeje si, aby ji tyto nově nezávislé státy Moskvě přiznaly a staly se jí oporou proti Západu a demokracii, myslí si Gates v deníku Financial Times.

Bez Ukrajiny není ruské impérium

Bývalý americký poradce pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski jednou poznamenal, že bez Ukrajiny žádné ruské impérium být nemůže. Putin z ní má obavy – Ukrajina se hospodářsky i politicky orientuje na Západ a pěstuje čím dál těsnější bezpečnostní vztahy se Spojenými státy a dalšími členy NATO, i když členem Aliance není.

Čtěte také

Putin promeškal správný moment překvapení. A navíc se mu podařilo sjednotit Západ, tvrdí analytik Stulík

Putin to považuje za zásadní bezpečnostní riziko i za alternativní ekonomický a politický model, který může stále více lákat i běžné Rusy. Podle Gatese se proto zdá, že je odhodlaný udělat vše, aby současnou západně orientovanou ukrajinskou vládu destabilizoval nebo se pokusil zemi získat vojenskou silou.

K Putinově obnově Ruska jako velmoci patří i výrazné posilování vojenských schopností země a agresivní zahraniční politika, zejména pak na Blízkém východě a v Africe. Ruský prezident považuje za hlavního nepřítele Spojené státy a je odhodlaný na domácí půdě stupňovat protiamerické nálady, narušit vztahy Washingtonu se spojenci a oslabit jeho pozici na mezinárodním poli. Zároveň stále posiluje ruské partnerství s Čínou, s níž má společné záměry.

Neúmyslná pomoc Spojených států

Kvůli zaostalému hospodářství, demografickým problémům a dalším slabinám Ruska Putin nemá v rukou dobré karty, ale zatím s nimi hraje velmi šikovně. A Spojené státy mu v tom podle exministra Gatese neúmyslně, ale vydatně pomáhají.

Patří sem domácí rozbroje a málem i ochromení Kongresu, negativně vnímaný odchod Američanů z Blízkého východu, odklon od šedesát let trvající vedoucí role ve světě a také neslavné stažení z Afghánistánu. To vše přimělo mnoho zemí k tomu, aby se pojistily a navázaly užší hospodářské, politické a bezpečnostní vztahy s Ruskem a Čínou.

Putin to přehnal

Robert Gates na stránkách listu Financial Times píše, že Putinův problém spočívá v tom, že to přehnal – ostatně jak už to diktátoři často mají ve zvyku. Putinovy agresivní hrozby povzbudily NATO a utvrdily Alianci v jejích cílech.

Čtěte také

Luboš Palata: Británie a Polsko by mohly zastavit ruskou agresi proti Ukrajině

Prezidentova výhrůžná politika pak udělala z Ukrajinců ještě větší odpůrce Ruska a vehnala zemi ještě hlouběji do náruče Západu. A každá ruská vojenská akce bude mít za následek ukrajinský odpor i větší vojenské rozmístění Severoatlantické aliance na západních hranicích Ruska, možné pozastavení plynovodu Nord Stream 2 a bolestné hospodářské sankce.

Moskva má na hranicích s Ukrajinou zhruba 100 tisíc vojáků. Jenže co teď?

Moskva má na hranicích s Ukrajinou zhruba 100 tisíc vojáků. Jenže co teď? Putin je v situaci, kdy by se za ruský úspěch dala považovat jen změna vlády v Kyjevě v kabinet vedený nějakým stoupencem Moskvy nebo dobytí Ukrajiny. Francouzský diplomat Talleyrand v 18. století údajně prohlásil: „S bajonety se dá dělat cokoli, jen ne na nich sedět.“

Putin tak musí své vojáky brzy využít. Jinak ho čeká ponížení z toho, že je stáhne, aniž dosáhne něčeho víc než jen většího příklonu Ukrajiny k Západu. V každém případě se vmanévroval do obtížné pozice doma i v zahraničí, dodává v listu Financial Times bývalý americký ministr obrany Robert Gates.

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách, témata vybrala Gita Zbavitelová.

Uslyšíte o sledování zahraničních sportovců na hrách v Pekingu. O tom, že maďarský premiér Viktor Orbán vytahuje před volbami kartu nelegální mmigrace. Jak si vedou Rumunsko a Bulharsko patnáct let od vstupu do Evropské unie? A Nový Zéland vyřešil jednu malou koronavirovou záhadu.