Putin se vůči Ukrajině chová jako zavržený, násilnický manžel, míní komentátor Financial Times

12. prosinec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ruský prezident Vladimir Putin

Když ruský prezident Vladimir Putin mluví o Ukrajině, zní jako zavržený, násilnický manžel. V britském deníku Financial Times to píše hlavní zahraničněpolitický komentátor listu Gideon Rachman.

Rachman si všímá eseje prezidenta Putina na téma historické jednoty Rusů a Ukrajinců, kterou Kreml zveřejnil letos v červenci. Text je napěchovaný prohlášeními o nehynoucí lásce k ukrajinskému lidu. Současně se v něm ale sousednímu národu vyhrožuje násilím, pokud nebude lásku Ruska opětovat.

Čtěte také

Ukrajinci jsou v Putinově článku střídavě vykreslováni jako pokrevní bratři Rusů i jako neonacisté. Jeho obsah je ale z pohledu komentátora deníku Financial Times alarmující, když vezmeme v potaz, že Moskva podle řady indicií chystá invazi.

Odpovědní lidé na Západě se snaží odhalit motivaci ruského chování. Opírají se při tom také právě o červencovou esej Vladimira Putina, která je považována za autentický popis jeho dlouhodobých názorů a postojů.

Šéf Kremlu v dokumentu zdůrazňuje historické, jazykové i etnické vazby mezi Ruskem a Ukrajinou. Připomíná, že toto spojení pochází ještě z dob před vznikem Sovětského svazu.

Putin, který je často obviňován z nostalgie právě po SSSR, pak sovětské vůdce přímo odsuzuje. Jakékoliv části Svazu totiž umožnili ze společenství vystoupit a podle prezidenta tak vystavili rusko-ukrajinské vztahy časované bombě.

Současný ruský lídr trvá na tom, že Ukrajina je zhroucený stát, který svádějí na scestí zákeřní cizinci. Právě tento argument je podle komentátora Rachmana velmi znepokojivý.

Šéf Kremlu naznačuje, že Západ hraje nebezpečnou geopolitickou hru, ve které hodlá využít Ukrajinu jako odrazový můstek k útokům proti Rusku. Tento pohled se samozřejmě dá použít k vykreslení ruské invaze na Ukrajinu coby obranné taktiky.

Obezřetnost i principy

Výměnou za udržení míru Rusové požadují jasné garance, že se Ukrajina nikdy nestane členem Severoatlantické aliance. Tento požadavek přitom zní jako něco, o čem by západní spojenci v čele s Washingtonem mohli uvažovat.

Čtěte také

Jak totiž komentář deníku Financial Times upozorňuje, realita je taková, že Kyjev má ke vstupu do NATO ještě opravdu hodně daleko. Otevřeně to přiznat by tedy nemuselo být samo o sobě zase tak problematické. Zejména pokud by to mohlo odvrátit hrozící konflikt.

Existují ale také dva důvody, proč se Spojené státy a jeho alianční spojenci budou zdráhat k takové dohodě přistoupit. Zaprvé jde o princip – Ukrajina je suverénní stát a měla by tedy být schopna o svém vlastním směřování rozhodovat sama.

Zadruhé je dobré zůstat obezřetný. Je namístě ptát se, jestli by riziko rozpoutání války skutečně zmizelo, kdyby Rusko dostalo, co žádá. Logika Putinova milostného a současně nenávistného textu totiž spočívá v tom, že nezávislost Ukrajiny je ohavnost a historická anomálie, kterou je potřeba zvrátit.

Komentátor Rachman se proto domnívá, že ústupek Západu by docela dobře mohl vést k tomu, že si Putin stanoví další požadavek. Koneckonců Rusko v roce 2014 anektovalo Krym a teď chce mít právo veta v záležitostech tamní domácí politiky.  

Kazašská výjimka

Zdá se, že pokud jde o Ukrajinu, nejde prezidentu Putinovi jen o uznání, že patří do ruské sféry vlivu. Zajímavý je v tomto ohledu jeho relativně uvolněný vztah ke Kazachstánu. Než se tato země osamostatnila, byla i ona kdysi součástí ruského impéria a později Sovětského svazu.

Čtěte také

Ruský prezident se pokusil obnovit někdejší vliv Moskvy ve střední Asii vytvořením tzv. Euroasijské hospodářské unie. Právě v Kazachstánu ale Moskva narazila na ambice Pekingu. V roce 2013 čínský prezident Si Ťin-pching oznámil v Astaně záměr začlenit město do své nové Hedvábné stezky. A Kazachstán dnes skutečně obchoduje mnohem více s Čínou než s Ruskem. 

Někteří členové Putinovy strany Jednotné Rusko dál uplatňují nárok na území severního Kazachstánu. Tato bývalá sovětská republika ale evidentně vyklouzává z ruské zóny vlivu a v Kremlu tato skutečnost nenaráží na větší odpor.

Rusové by patrně argumentovali tím, že Kazachstán si nevytvořil s Čínou žádné obranné protiruské vazby. Ale čím dál tím užší vztahy mezi Astanou a Pekingem mají i nesporné bezpečnostní důsledky.

Jde o demokracii

Skutečný rozdíl mezi Kazachstánem a Ukrajinou vidí komentátor listu Financial Times v tom, že prvně jmenovaná země neprojevuje zájem o zavedení demokracie. Naproti tomu Ukrajina trvale vzdoruje zavedení autoritativního režimu po ruském vzoru.

Čtěte také

Je pravda, že ukrajinský politický systém je zkorumpovaný a v mnoha směrech nefunkční. Ale jeho součástí jsou i volby, jejichž výsledky nejsou před hlasováním zřejmé, a Ukrajina se může pochlubit také velmi činorodou občanskou společností.

Putin ve své eseji správně poznamenává, že Ukrajinu a Rusko spojuje historie a kultura. Skutečnost, že se Ukrajina vydala jinou politickou cestou než její mocný soused, proto vyvolává z pohledu Kremlu nepříjemné otázky.

Moskva totiž ráda tvrdí, že západní liberalismus je pro Rusko zcela nevhodný. Možná je právě toto skutečný důvod, proč Kyjev leží ruskému prezidentovi tolik v žaludku, zamýšlí se komentátor deníku Financial Times Gideon Rachman.  

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách, připravila ho Tea Veseláková. 

Je s pomocí moderních technologií možné předpovídat válku? Podaří se srbské vládě zvýšit porodnost štědrými finančními příspěvky? Ohrozí šíření koronavirové varianty omikron obnovu světové ekonomiky? A proč jsou dnes vánoční trhy nepostradatelnou součástí svátků?

Spustit audio

Související