Proti křesťanům vedl papež jen jednu křižáckou výpravu. A to proti zemím Koruny české, říká historička

Právě ty měly v Evropě, i v důsledku husitských událostí a velkého množství vyznavačů „kalicha“, velmi špatnou pověst. Dokonce až do 17. století. Například francouzský básník François Villon nás v Baladě o drobnostech hodnotil jako Čechy bludem zmámené.

Panovníkem, proti kterému papež vyhlásil křižáckou výpravu, byl český král Jiří z Poděbrad.

Čtěte také

Byl král Jiří z Poděbrad vrah? Historici ho sice už očistili, ale pomluva přetrvává dál, míní historička

„Na konci 40. let 15. století stal velmi mocným mužem, a to i vojensky. V roce 1448 obsadil Prahu a jeho kariéra dál stoupala až k zemskému správcovství. Nakonec si sáhnul i po královské koruně,“ vysvětluje historička Eva Doležalová.

Při nástupu na trůn, chtěl ve své politické koncepci dodržovat ujednání nazvané Jihlavská kompaktáta (1437). Mělo přinést klid, snášenlivost a toleranci mezi obyvateli království.

„15. století byla totiž doba velmi nestabilní, poznamenaná právě skončenými husitskými válkami a štěpením společnosti: na ty, kteří vyznávali přijímání z kalicha a ty, kteří ho odmítali,“ vysvětluje historička. 

Jiří se papežovi postavil... a narazil

Kámen úrazu byl, že papež kompaktáta neschválil, naopak se snažil, aby pokud možno tato vynucená tolerance skončila. Jiří z Poděbrad se papežské kurii chtěl postavit, a tak podle historičky „rozehrál složitou hru“.

Čtěte také

Jiří z Poděbrad: Jediný český král, který nepocházel z panovnické dynastie. Vzdoroval papežské kurii a chtěl spojovat

„Snažil se vybudovat komplexní mocné spojenectví evropských vládců proti osmanským Turkům. Byl vyhlášený mistr taktiky a diplomacie, přesto se mu to nepovedlo,“ doplňuje.

Odpovědí bylo vyhlášení klatby nad českým králem, a to papežem Piem II., spolu s upozorněním, že mohou následovat ještě horší postihy. Spolu s panovníkem se dostala do velmi složité situace celá země, protože exkomunikací byl král zbaven trůnu a poddaní ho nemuseli poslouchat. 

Roku 1467 byla křižácká výprava proti zemím Koruny české vyhlášena ve slezské Vratislavi, příštího roku se do čela vojsk postavil uherský král Matyáš Korvín, který byl dokonce bývalým zetěm krále Jiřího.

Čtěte také

Civilizace: Jiří z Poděbrad a jeho děti

Předělem válečných událostí se stalo – a co si Jiří nepředstavoval ani v nejhorších snech –, jakýsi „převrat“. V Olomouci se totiž sešel Moravský zemský sněm a českým králem vyhlásil Matyáše Korvína.

Válka ale pokračovala, a to až do Jiřího smrti v roce 1471. Ale ani v tu chvíli Jiří z Poděbrad „zcela neprohrál“.  

„Jiří neumožnil hladké převzetí vlády ani po své smrti: na zemském sněmu nechal určit novou volbu z dynastie Jagellonců. Vyhrál ale opět Matyáš Korvín, kterému katolická strana zůstala věrná a tak válka pokračovala až k rozdělení skutečné vlády. Vznikl tady ale paradox: dva muži směli legitimně užívat titul českého krále a došlo i k rozdělní vlády. Vladislav Jagellonský vládl Čechám a uherský a český král Matyáš – vládl vedle uherského a chorvatského království také Moravě a dalším vedlejším zemím.“

Čtěte také

Mýtus, že jezuité k nám přišli až po Bílé hoře, sloužil k násilnému přesvědčování lidí ke katolicismu, říká historička

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy, jestli nebyla křižácká výprava vyhlášena i proti českým zemím, historička Eva Doležalová odpovídá: „Bohužel byla. Šlo o křížovou výpravu, která proběhla jako důsledek neúspěšného jednání Jiřího z Poděbrad s papežem. Křížové výpravy byly směřovány směrem k pohanům, my jsme byli výjimkou, protože jsme byli křesťany. Vedena tak byla pouze proti zemím českým.“

Víc si poslechněte v pořadu Ivany Chmel Denčevové, vysíláme v repríze.