Karel IV. sice nebyl otevřený antisemita, přesto židovské obyvatelstvo zneužíval, upozorňuje historička
Ve vládnutí císaře Karla IV. a Otce vlasti najdete nejen ta dobrá, ale i temná místa, jako byl jeho vztah k židům. Čeští dějepisci o tom až do nedávna mlčeli – na rozdíl od těch světových. Při hodnocení je ale třeba myslet i na dobový kontext nejen v zemích Koruny české, ale celého území Svaté říše římské.
Židé se na území Evropy objevovali už od antiky, kdy působili jako kupci, vyslanci nebo tady trvale žili – to od 11. století. Postupem doby se jejich postavení měnilo.
„Postupně byli znevolňováni a stávali se majetkem krále, který jim mohl propůjčovat různé výsady,“ říká historička Eva Doležalová. Z jejich působení císaři plynuly i příjmy královské pokladny.
V křesťanské majoritní společnosti židé neměli jednoduchý život. Ať už kvůli náboženskému vyznání, tak i uzavřeností samotné komunity. Jak na ně pohlížet bylo také otázkou dvou církevních koncilů, a to třetího a čtvrtého lteránského z let 1179 a 1215.
Čtěte také
„Koncily významně určily život židů, jejich výrazné označení a oblečení, aby byli odlišní. V jejich domácnosti nesměli působit křesťané, což postupně vedlo k segregaci a později ke vzniku ghett. V rámci dlouhodobého vývoje jim bylo určeno a vymezeno, čím se smějí živit,“ vysvětluje historička.
Asi proto se kolem toho náboženství začaly šířit fámy a nebezpečné teorie. Soubor představ o jejich „škodlivosti“ zahrnoval nejen pohoršení nad židovskými náboženskými zvyklostmi, vedl dokonce k tomu, že měli ničit vodu, otrávit studně a prameny. To vše v době, kdy se šířila smrtelná morová nákaza, takže lidé věřili každému nesmyslu.
Židé byli majetkem krále
Do tohoto stavu společnosti vstoupil císař Karel IV., který sám neměl jistou či neotřesitelnou pozici římského císaře. Stále proti němu stál protikrál a tak Karel hledal podporu, kde mohl – po dobrém i po zlém. Proto se mu tak hodili židé, kteří byli jeho majetkem.
Čtěte také
O stejné židy, hlavně jejich majetky a místa, kde žili, usilovali ale i měšťané velkých center. Na scénu tak přišly pogromy: vyvraždění místních lidí židovského vyznání, jejich majetku a souvisejících míst.
Židovské pogromy přišly v prosinci 1349 v Norimberku a také například ve Frankfurtu nad Mohanem (červen 1349) nebo v Kolíně nad Rýnem. Karel IV. o nich zřejmě dopředu nejen věděl, ale z kusých archivních dokumentů se zdá, že s podporou městských patricijů slíbil vykonavatelům beztrestnost.
I na našem území pogromy proběhly – ale v daleko menší míře a souvisely spíš s děním na dalším území.
Čtěte také
Na otázku pořadu, jestli byl císař Karel IV. nepřítelem židů, historička Eva Doležalová odpovídá: „Nebyl, ale musíme dodat velké ,ale‘. Byl to pragmatický politik, který se nerozpakoval židy, stejně jako jejich majetky, využít pro svou vlastní politiku a kariéru. Karel IV. tady má velký vykřičník, který znamená, že bychom se měli bavit o aspektech vlády všech našich velkých panovníků.“
Celý pořad Jak to bylo doopravdy najdete v audiozáznamu, připravila Ivana Chmel Denčevová. Vysíláme v repríze.
Související
-
V českých dějinách konkuruje knížeti Václavovi jen Karel IV. nebo Jan Žižka. Údajů je o něm ale málo
Našimi svátečními hosty jsou Petra Rokoská a Radek Bláha, archeologové z Muzea východních Čech v Hradci Králové. Připomínáme si Den české státnosti.
-
Floutek a sukničkář rozdávající úplatky. I takový byl Karel IV.
Otec vlasti a učenec, který skvěle vládl českým zemím, nebo marnotratník rozdávající úplatky, který vládl velmi krátkozrace? Historik Vlastimil Vondruška varuje: u ...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
