Revoluční gardy měly obnovit bezpečnost. Místo toho rabovaly a vraždily, připomíná badatel Padevět
Konec 2. světové války odstartoval i zásadní změny v Československu. Obnovení státu také znamenalo pořádek a bezpečnost – to byl ale problém. Odchod německých vojsk, příchod Rudé armády, k tomu další lidé křižující Evropu. Pak přišlo vysídlení Němců a osídlení pohraničí novými obyvateli. To vše dohromady znamenalo přesuny milionů lidí – a také příležitost pro kriminální činy, které se měly skrýt „v kvasu doby“ – hlavně v Sudetech.
Dennodenní realitou tam byla anarchie, rabování, týrání Němců, a to i těch nevinných, a vraždy. Tehdy se objevily speciální jednotky Revoluční gardy, které místo pořádku vše jen zhoršily. Také byly jen po několika týdnech zrušeny, ale zločiny a pachuť po nich zůstala. Třeba i proto, že za jejich opravdové zločiny nebyl de facto nikdo nikdy potrestán.
„Bude třeba vylikvidovat zejména nekompromisní Němce v zemích českých, Maďary na Slovensku,“ řekl 16. května 1945 ve svém projevu prezident Edvard Beneš.
„Vylikvidovat znamená něco mezi postrčením člověka na práh dveří a něco mezi vraždou. A Beneš toto slovo použil vícekrát,“ komentuje jeho slova badatel Jiří Padevět.
Tehdejší atmosféra spojená s prožitky kruté 2. světové války jednoznačně směřovala k „vyrovnání se“ s Němci. Až dodnes přitom nepanuje společenská shoda, zda byli němečtí spoluobčané žijící na našem území po staletí vyhnáni, nebo vysídleni. Rozdíl naznačuje, co se za těmito slovy vůbec skrývá.
Revoluční gardy a kriminálníci
Revoluční gardy byly zřízeny ihned v květnových dnech 1945. Měly zajišťovat pořádkové a strážní služby, dělat domovní prohlídky, pátrat po osobách a zbraních a zadržené pak střežit. Skutečnost?
„Revoluční gardy se skládaly ze skutečných protinacistických bojovníků, dostávali se tam ale také lidé s podivnou protektorátní minulostí, někteří dokonce kriminální,“ vysvětluje Padevět. A dodává: „V řadě míst docházelo k naprosté anarchii. Například v Liberci, Litoměřicích nebo v Mostě, kde dokonce docházelo k rabování.“
Čtěte také
K nejostřejším střetům došlo na Duchcovsku. Historik Ondřej Sladký ve své studii píše: „Četa Smrčina vtrhla do Mariánských Radčic. Ozbrojenci provedli ,čistku‘, při které došlo k rabování a vraždám. Čtyři muži a jedna žena byli ubiti na místě, okamžitě. V obci panoval teror až do poloviny června, kdy byl velitel a zločinec Smrčina zatčen a jeho oddíl rozpuštěn.“
„,Představením‘ Smrčina nazýval to, že německým ženám ostříhali vlasy a ty pak musely jíst smíchané s medem. Zvali na to diváky z celého okolí. Ale to bylo to nejmenší z toho, co se tam dělo,“ popisuje badatel Padevět.
Marné byly snahy o nápravu, což popisují různé archivní dokumenty jako například rozkaz plukovníka (z počátku června 1945): „Stále se opakují případy, že se Revoluční gardy dopouštějí různých nepřístojností, ba násilností, krádeží, které vrhají velmi špatné světlo na kázeň jednotky Revolučních gard.“
Čtěte také
V dokumentu o několik dní starším se zas dočtete: „Revoluční jednotky odeslané do pohraničí se neosvědčily. Vzhledem k nedostatečnému nebo chybějícímu vojenskému výcviku a především chybějící vnitřní sebekázni“.
Rozkazem byly gardy v polovině června 1945 zrušeny, ale někteří neuposlechli, a tak byl zopakován ještě v srpnu. Bezpečnost pak měli zajišťovat příslušníci armády a nově budovaného Sboru národní bezpečnosti.
Na otázku pořadu, zda Revoluční gardy napomohly obnovení bezpečí po 2. světové válce, badatel Jiří Padevět odpovídá: „Nenapomohly, byť řada příslušníků Revolučních gard to, co činila, činila v dobré víře, že pomáhají budovat nové Československo.“
Celý pořad Ivany Chmel Denčevové najdete v audiozáznamu.
Související
-
Rok 1945 a norimberské procesy
Klíčovou událostí prvního poválečného podzimu bylo v listopadu 1945 zahájení norimberského procesu. Šlo o soudní řízení proti hlavním představitelům nacistického Německa.
-
Rok 1945 a popravy německých civilistů na našem území
K největším masakrům patří případ z Postoloprt na Lounsku, kde bylo v červnu 1945 postříleno několik stovek německých civilistů.
-
Mladou Boleslav 9. května 1945 bombardovali ruští vojáci. Rozkaz vydal maršál Koněv, říká Šimek
„Mladá Boleslav a další místa v Československu byla bombardována 8. a 9. května 1945 vojsky Rudé armády, což bylo až donedávna zatajováno,“ říká Michal Šimek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
