Příběh Jugoslávie: Mírotvorci
Bosna vždy byla jakousi jugoslávskou bonsají. Zmenšeninou země, a to jak v dobrém tak zlém. Přírodní krásy se tu odjakživa snoubily s národnostním napětím. I v první polovině 90. let tomu málokdo rozuměl, a co bylo horší, týkalo se to i diplomatů a politiků. Přitom jména měst a vesnic, ve kterých se bojovalo, vyhánělo a vraždilo dál přibývala.
Mostar, Goražde, Brčko, Tuzla,… Nekončící výčet bosenských měst a vesnic, kde se od roku 1992 rozhořely boje. Vzhledem k národnostnímu promíšení obyvatelstva Bosny a Hercegoviny, bylo pro útočící Jugoslávskou lidovou armádu čím dál obtížnější udržet ve svých řadách představitele jiných národností.
Čtěte také
Především šlo o Chorvaty a Bosňáky, kteří pochopili, že zůstat znamená bojovat proti vlastním lidem. A tak roli útočníků na Sarajevo nebo Srebrenici čím dál víc přebíraly paramilitární jednotky bosenských Srbů.
Ale pikantní detail – vůdce bosensko-muslimských oddílů ve Srebrenici, byl bývalý Miloševičův bodyguard Naser Orič, dodnes považovaný za kontroverzního velitele bosenské armády. Později byl mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v Haagu odsouzený na dva roky, nakonec stejným tribunálem osvobozený. Každopádně unikl katastrofě, která se na Srebrenici na začátku července 1995 valila.
První genocida po nacismu
Vzájemné vytlačování a boje mezi jednotkami bosenských muslimů – Bosňáků a bosenských Srbů – skončilo v červenci 1995 znovudobytím Srebrenice bosensko-srbskými oddíly. V okolí se v tu chvíli nacházely stále ještě početné bosenské jednotky, které byly postupně Srby zajaty.
Čtěte také
Srbové od sebe oddělili bosenské ženy, děti a starce od bojeschopných mužů. A zatímco ženy, děti směly Srebrenici opustit, muži a chlapci starší 15 let měli projít jakousi „kontrolou“, jestli se mezi nimi neskrývají pachatelé válečných zločinů.
Srbové však bosňácké vojáky nezajali. Odvezli je na dohled Srebrnice do vesnice Otočari a tam je bez milosti postříleli. Povraždili víc než 8 tisíc mužů.
Valné shromáždění OSN po letech počínání srbských jednotek ohodnotilo vyhlášením 11. července za Mezinárodní den reflexe a připomínání genocidy ve Srebrenici v roce 1995.
Viníci jsou jednoznační: paramilitární jednotky bosenských Srbů vedených generálem Ratko Mladičem, který si dnes odpykává doživotní trest udělený u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii.
„Bezpečná zóna“
V celém příběhu Srebrenice navíc hraje klíčovou roli angažmá mírových sil OSN, které v bývalé Jugoslávii působily od roku 1992. Špatně vyzbrojená vojska UNPROFOR, bez jasného mandátu, respektive s mandátem „udržovat mír“, který ale v Bosně dávno nebyl, vytvořila v Bosně vytvořit několik takzvaných bezpečných zón.
Čtěte také
„Bezpečná zóna“ byl ovšem zavádějící termín. Nizozemští vojáci na své základně nedaleko Srebrenice nedokázali ochránit zdaleka všechny lidi z řad Bosňáků, kteří hledali pomoc a ochranu. Ostatně sami Holanďané se už několik týdnů nacházeli spíš v pozici rukojmích, kterým Srbové odpírali potraviny, pohonné, hmoty, volný průjezd a podobně.
O tom, v jak těžkém postavení tehdy byli vojáci UNPROFOR v zemích bývalé Jugoslávie, svědčí i něco, co musí zaznít: Už počátkem roku 1993 se v Chorvatsku ocitla podobným způsobem v obklíčení Chorvatů a Srbů francouzská jednotka UNPROFOR na základně Karin, o počtu 53 mužů.
Francouzské vojáky tehdy zachránil zásah ještě společného československého praporu. Celé operace se zúčastnil i operační důstojník, tehdy podplukovník a budoucí generál a český prezident Petr Pavel.
Čtěte také
Ze selhání jednotek OSN a speciálně holandské posádky ve Srebrenici se stal mezinárodní skandál, který ale konečně přiměl světové společenství k rychlé akci, teď už v čele se Spojenými státy a dalšími státy NATO. Ty přinutily válčící strany k podepsání mírové smlouvy.
I tak to trvalo neúnosně dlouho – v Chorvatsku se v létě 1995 válčilo už čtvrtým rokem, v Bosně třetím. Nikdo nechtěl prohrát a Srbové postupně ztráceli vojenskou převahu vůči jednotkám bosenských muslimů i vůči Chorvatům.
Dotlačeni k Daytonskému míru
Byla to nejen Srebrenica, ale také ostřelování sarajevského tržiště 28. srpna 1995, při kterém zahynulo 43 lidí, jež spustilo operaci NATO nazvanou Rozhodná síla.
Čtěte také
Letouny startující z italských základen začaly bombardovat srbské pozice v okolí Sarajeva. Kampaň trvala až do 20. září 1995, a teprve tyto údery donutily srbského prezidenta Slobodana Miloševiče, aby usedl za jednací stůl s předákem bosenských muslimů Alijou Izetbegovičem a chorvatským prezidentem Franjo Tudjmanem.
Válku v Bosně nakonec ukončila Daytonská mírová dohoda, dojednaná na americké vojenské základně nedaleko Daytonu a podepsaná v Paříži 14. prosince 1995. Dodneška udržuje křehký mír v Bosně za vydané pomoci světového společenství a takzvaného úřadu Vysokého předsatvitele pro Bosnu a Hercegovinu.
… a na řadě bylo Kosovo
Mírem v Bosně a koncem blokády Sarajeva ale války v bývalé Jugoslávii stále ještě neskončily. Tentokrát došlo na neklidnou oblast Srbska – Kosovo, které mělo v rámci Jugoslávii autonomii, v roce 1990 ovšem zrušenou – v rozporu s tehdy ještě platnou jugoslávskou ústavou.
Čtěte také
Neklid v Kosovu měl různé příčiny, k těm hlavním však patřilo postupné odbourávání práv kosovských Albánců od parlamentu až po školství, a zároveň čím dál bouřlivější reakce Albánců na kroky Miloševičova režimu.
Miloševičovi se dařilo si držet moc od poloviny 80. až do konce 90. let systematickým buzením nacionálních démonů. Kosovo je navíc pro Srby extrémně důležitým územím, vzhledem k více než 600 let staré historii slovansko-tureckých bojů. Klíčový památník srbské historie, místo bitva na Kosově poli z roku 1389, se tak nachází u dnešního hlavního města Prištiny.
Z kosovské části Srbska se ale během 90. let stala paralelní společnost, které potlačování neodvratně spělo k vzájemnému vyvražďování obyvatelstva, podobně jako předtím v Chorvatsku nebo Bosně.
Čtěte také
A když Srbové na rozdíl od kosovské reprezentace odmítli na začátku roku 1999 podepsat mírovou dohodu z Rambouillet, se státy NATO rozhodly zaútočit na Jugoslávii, v tu dobu už reprezentovanou pouze Srbskem a Černou Horou.
Několik let po opožděné, těžce prosazované a v mnoha směrech nedokonalé pacifikaci Chorvatska a Bosny a Hercegoviny, navíc po selhání autority OSN v první polovině 90. let, se státy NATO rozhodly jednat rychleji a rázněji. Nikdo už se nechtěl dostat znovu do situace, kdy by světové společenství přihlíželo dalším Sarajevům a Srebrenicím.
Víc si poslechněte v Příběhu Jugoslávie, který připravil Jan Sedmidubský.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
