Pomoc vyhledejte dřív, než přijde exekutor a bude to na vás rychlé, vyzývá Člověk v tísni

3. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Václav Kučera, ředitel pražské pobočky Programu sociální integrace Člověka v tísni

Lidí, kteří přestávají zvládat své závazky, v poslední době přibývá. Na vině je především omezení služeb. „Situace už trvá strašně dlouho. Někteří lidé se vydali ze svých zdrojů, které měli ušetřené, a začali se dostávat do problémů,“ komentuje aktuální situaci Václav Kučera, ředitel pražské pobočky Programu sociální integrace Člověka v tísni.

Pomoc Člověka v tísni stále častěji vyhledávají lidé, které by ještě před rokem nic podobného ani nenapadlo. „Chodí k nám chudí lidé, kteří sice mají majetek, ale mají ho zatížený hypotékou. A opravdu nemají ani na živobytí, protože mají obstavený účet. Byli například OSVČ a využívali kontokorent na splácení něčeho. Pak přišla drobná exekuce, ale ta zastaví i ten kontokorent. A když nezaplatí do měsíce kontokorent, tak na ně dá exekuci i ta banka,“ popisuje praxi Kučera a dodává:

Čtěte také

„Kdyby se mohli vrátit do práce, tak by to pravděpodobně časem doplatili. Jsou to lidé, kteří pracovali v gastroprůmyslu, ve službách, kteří vlastně přišli o práci a teď nemají prakticky z čeho žít.“

Lidem v podobné situaci Kučera radí především to, aby neváhali a pomoc zvenčí vyhledali co nejdřív. „Bohužel dost často přichází pozdě. Až ve chvíli, kdy už přichází exekutor. A třeba druhý a třetí. Ono to je strašně rychlé, takže lidé si tu svou situaci neumí analyzovat,“ říká ředitel pražské pobočky Člověka v tísni.

Společně se svými kolegy svým klientům pomáhají především zorientovat se ve svých možnostech i v celém sociálním systému, zprostředkovávají jim kontakty na další služby, ale nabízí jim také doprovod při jednání na úřadech práce.

„Úřad práce by měl pomáhat lidem překonat těžkosti, které předcházejí zadlužení, kdy někdo přijde o bydlení nebo pustí dražší bydlení a jde do levnějšího,“ vysvětluje Kučera a zmiňuje především institut Mimořádné okamžité pomoci:

„Ta by měla být vyplacena do druhého nebo třetího dne. To prostě vyplývá ze zákona. Ale já si nepamatuju, že by někomu takhle rychle pomoc vyplatili.“

Čtěte také

Podle něj lidé v nouzi naráží především na neochotu úředníků, kteří s posuzováním nároku na dávku až příliš otálejí. „Je to různé – třeba čtrnáct dní, tři týdny, ale i šest až osm týdnů. Ten majitel ale nebude čekat dva měsíce na to, než mu někdo vyplatí kauci a pak teprve se nastěhuje,“ kritizuje úředníky Kučera.

Podobně dlouho nemohou čekat ani sami lidé, kteří se v nouzi ocitli, a tak se ubytovávají v nevyhovujících podmínkách, ale bez kauce. „Peníze nedostanou vůbec, protože mezitím si našli jiné bydlení, které je ale opravdu třeba v nevyhovující garáži. Není to byt, který by ta rodina potřebovala, protože má dvě nebo tři děti,“ doplňuje.

Úředníci nepomůžou

Na úřady práce se Kučera zlobí také proto, že nevidí ochotu lidem v nouzi jakkoliv pomáhat. „Mrzí mě to. Ale nám tam třeba chybí to, aby žadatelům, kteří nikdy nežádali o žádnou pomoc, protože měli práci a pracovali celý život, pomohli. Oni jim neřeknou, co všechno potřebují. Oni jim řeknou: ‚Zjistěte si to.‘ Místo toho, aby je poslali na konec chodby a řekli jim, co tam mají vyřídit, neřeknou nic, neporadí. Nejsou vstřícní a to je strašná škoda,“ neskrývá své rozhořčení Kučera.

Současná situace je tak nejen pro pracovníky v gastroprůmyslu velkým varováním. „Dostávali sice nízkou výplatu, ale relativně dobré peníze bokem. To je prima, ale ve chvíli, kdy přišel covid a lidé přišli o práci, s nízkou základní mzdou měli nízké příjmy z podpory v nezaměstnanosti,“ vysvětluje Kučera z Člověka v tísni.

„To je zdvižený prst. Až se uvolní situace – lidi by se měli o sebe starat i v tom, aby tu mzdu dostávali zdaněnou. Protože pak mohou myslet na budoucnost a na riziko, které může přinést další pandemie, nebo kdo ví, co se bude dít,“ říká.

Zavřené školy

Čtěte také

Druhou velkou oblastí, které se Program sociální integrace věnuje, je vzdělávání. I to výrazným způsobem ovlivnila pandemie. „Máme obavy o děti ze škol, kde učitelé podcenili online výuku, nebo ji vůbec nedělají. To se určitě některým dětem vymstí,“ hodnotí Kučera.

Zatímco většina dětí se se situací postupně vyrovná, některé aktuální situace poznamená doslova na celý život. „Děti to odnesou tím, že budou opakovat ročník. Možná i ten další, protože ten vzdělanostní propad si potáhnou dál. Nikdo jim nezaručí, že budou moct dokončit devátou třídu. To znamená, že jim nikdo nezaručí, že budou moct vystudovat střední školu nebo nějaký učňák, který je do života pustí s  dobrou odborností,“ pojmenovává možný problém v následujících letech.

„Ty dvouleté učňáky, které pak může člověk vystudovat ze sedmé třídy, tak to je v podstatě myč nádobí nebo opravdu neodborné profese. Lidí, kteří mají toto vzdělání, je spousta. A práce je málo,“ dodává Kučera.

Pomoct se snaží především dobrovolníci, kteří se dětem věnují formou pravidelného doučování. „V tuhle chvíli máme asi 120 dobrovolníků. To je další masa lidí, která nám pomáhá pracovat. Dělají to zadarmo, při své práci. Zajímavé je vlastně, jak se proměňuje časem struktura dobrovolníků – máme daleko víc starších, už vystudovaných dobrovolníků, než jsme měli třeba před deseti lety. Posun společnosti je tady v tomhle vidět – lidé chtějí pomáhat. A to je moc hezké,“ uzavírá Václav Kučera, ředitel pražské pobočky Programu sociální integrace Člověka v tísni.

Poslechněte si celý rozhovor Tatiany Čabákové s jejím hostem. Společně se bavili také o tom, co v současnosti nejvíce ohrožuje sociální pracovníky, nebo jaké jsou podmínky pro to, aby se člověk v nouzi mohl stát klientem Člověka v tísni.

autoři: Tatiana Čabáková , Ondřej Skácel
Spustit audio

Související