Do tří až pěti let dopadnou exekuce i na střední třídu. Ta na to ale není zvyklá, odhaduje exekutor Mlynarčík

4. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Exekuce (ilustrační foto)

Podle soudního exekutora v obvodu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou Jana Mlynarčíka mnoho lidí o svých exekucích ani neví. V Hovorech upozorňuje i na další problém: „Podle našeho názoru a našich údajů bude brzy exekucemi nejohroženější střední třída. To znamená lidé, kteří si to teď ani nedokáží představit.“

„Střední třída na to u nás není zvyklá, takže osobně se domnívám, že je tou nejohroženější. Ale nebude to v řádu jednoho dvou let. Problémy se projeví až v horizontu tří pěti let,“ doplňuje.

Exekuce je byznys? 

O exekucích se v této zemi mluví jako o dobrém byznysu. „Pro nás by v daném případě bylo lepší, kdyby bylo exekucí hodně. Nicméně – pokud dlužníci nebudou schopni své exekuce splácet, nebo ji uhradit z nějakého jiného majetku, tak to pro nás nemá žádný význam, protože ji ani není možné ukončit,“ přiznává Mlynarčík. A práce soudního exekutora je placena právě z ukončených věcí. 

Jan Mlynarčík, host pořadu Hovory

Exekutor je z hlediska judikatury považován za soukromého podnikatele. „A ten se musí živit – živí svůj úřad, má své zaměstnance. A pokud bude mít dostatek exekucí, i těch úspěšných, tak se to dá považovat za byznys. Ale ten nastavil stát. On určil mantinely, ve kterých se soudní exekutoři mohou pohybovat.“

A dodává: „Může se někomu zdát, že tady jsou poměrně vysoké náklady na exekuce, ale my musíme v konkrétních případech reagovat na to, aby úřad zůstal v provozu nebo aby se exekuce zprocesovaly v řádu několika málo měsíců.“

Teď jsou exekuce zastaveny 

V současné době nouzového stavu ale mohou být zadlužení lidé s exekucemi „v klidu“, protože se tohoto oboru dotkla plošná vládní opatření, která exekutorům zamezila vykonávat mobiliární, respektive majetkové exekuce.

Čtěte také

„To jsou ty návštěvy u dlužníků doma, kdy my je vyhledáváme, snažíme se je kontaktovat a tu situaci řešit. Většina dlužníků ale o nás vůbec neví, takže když se nám je podaří vyhledat, tak se o exekuci dozvědí poprvé až od nás,“ popisuje Mlynarčík svou práci.

Jak je to možné? „Celé je to trochu složitější,“ odpovídá s tím, že Ústavní soud deklaroval, že v Česku není povinnost mít trvalý pobyt. 

„Nicméně celý právní řád je nastavený na údaj o trvalém pobytu. Takže my jim pak doručujeme na úřadovny. Proto se o exekucích ani nedozví.“ Běžně se pak stává, že exekutor od dlužníka slyší, že se přestěhoval a bývalá manželka ho nechala přehlásit na úřadovnu na obecním úřadě.   

Hrubé jednání dlužníků

Dlužníkům Mlynarčík doporučuje, aby s exekutorem určitě komunikovali. „Aby se s ním spojili a slíbili, že doplatí jednu exekuci a od příštího měsíce nebo kvartálu třeba začnou splácet další. Celé je to o komunikaci, protože když vidíme, že má zájem, pak je i ta cesta pro nás snazší.“ 

Čtěte také

Jan Mlynarčík závěrem přiznává, na co si za roky praxe soudního exekutora vlastně nikdy nezvykl: „Na hrubé jednání ze strany dlužníků. Jako kdybychom my mohli za jejich dluhy. A když vidím, jak to vzniklo – jak si napůjčovali u tří čtyř subjektů, ze kterých něco jsou banky, ale něco spotřebitelské společnosti, které na trhu ještě donedávna působily. Dnes už úvěry ale poskytují jen licencované subjekty.“

A dodává: „Dlužník nám to dává za vinu, ale my jen provádíme svou práci. Na to jsem si opravdu ještě nezvykl.“

Celý rozhovor Davida Šťáhlavského najdete v audiozáznamu.

Spustit audio

Související