Obraz moderních dějin nebude kompletní, dokud nedostanou slovo ti, kteří jimi prošli, míní historička Hájková

10. prosinec 2024

„Dějiny nám dávají důstojnost. Výzkum dějin z pohledu lidí s postižením, menšin nebo například 20. století z pohledu Romů – to všechno přináší důležitou perspektivu. Stejně tak, když se podíváte na holocaust, je třeba vnímat i to, která témata společnost stigmatizovala. Je to sexuální směna i queer touha,“ vysvětluje Anna Hájková, lektorka moderních evropských a kontinentálních dějin na University of Warwick ve Velké Británii.

Čtěte také

Vede Centrum globálních židovských studií, je historičkou židovského holocaustu a autorkou knih Poslední ghetto. Všední život v Terezíně.

Teď jí vyšla publikace Lidé bez dějin jsou prach: Queer touha a holocaust, kde prozkoumává donedávna bílé místo historického bádání, tedy stejnopohlavní touhy a zážitky obětí holocaustu.

Náš obraz moderních dějin nebude kompletní, dokud nedostanou slovo ti, kteří jimi prošli. Včetně těch, kdo před svým okolím a někdy i těm nejbližšími nepřiznali svou menšinovou sexuální orientaci, říká v pořadu Hovory.

Čtěte také

Motivací k napsání knihy byla pro Annu Hájkovou prý obecně rozšířená homofobie obětí i pozůstalých, která vedla k tomu, že jejich hlasy byly z velké části z archivů dokonce vymazávány.

Proč se rozhodla zkoumat příběh pražské odbojářky Ireny Millerové a osudy queer židovských teenagerů? Jak přemýšlíme jako společnost nad tím, kdo má právo vyprávět o holocaustu? Jak prožívá fakt, že historie, kterou zkoumá, se stále vzdaluje? Odpovědi nabízí Hovory Petra Viziny.

Spustit audio

Související