Nejvíc by pomohlo, kdyby lidé o kočkách nepřemýšleli jako o malých lidech, říká ředitelka ZuzkaCats

Historie soužití koček s lidmi trvá už 12 tisíc let, což dokladují genetické vzorky z archeologických nálezů. V Mezopotámii mezi řekami Eufrat a Tigris, když se z kočovných lovců stali zemědělci, se cesty koček a člověka protnuly a zůstaly spolu k oboustranné spokojenosti a výhodnosti. Kočičí život má ale mnoho podob a často i mnoho úskalí. Kde se vlastně berou toulavé kočky?

Zuzana Peterská|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

„Někde na začátku je vždycky kočka, která někomu patří,“ říká Zuzana Peterská, ředitelka spolku ZuzkaCats. To je organizace, která se věnuje kočkám bez domova, ale i lidem, kteří chtějí jakýmkoliv způsobem pomáhat.

Klíčovým bodem v debatě o toulavých kočkách jsou podle jejího mínění kastrace. „Spousta lidí přemýšlí o kočkách, jako by byly lidé, a je jim líto je vykastrovat. Připadá jim, že je o něco ochudí, ale ta zvířata žene jenom instinkt. A když se trochu snaží, tak kočka stihne troje koťata za sezónu,“ vysvětluje Peterská.

Množení koček tak probíhá geometrickou řadou. Z koček, které se ocitnou na ulici, se stanou plachá zvířata, a pokud stát nepodporuje kastrace volně žijících zvířat, problém se podle ní nabaluje.

Laskaví lidé

„V Čechách je spousta lidí, kteří toulavé kočky krmí. Chodí za nimi opravdu každý den. Mají je často pojmenované, zařizují jim léčbu, ale vtip je v tom, že jenom krmit prostě nestačí. Tou druhou položkou je ta kastrace,“ vysvětluje Peterská.

Čtěte také

Kočky jsou paranoidní pesimistky. Rozhodně nepatří do každé rodiny, ke každému dítěti, varuje veterinářka a zvířecí psycholožka

„Pak dosáhnete toho, že ty kočky se tam drží, nepustí na místo jiné kočky a nepřispívají k rozšiřování kočičí populace.“

S kastracemi volně žijících zvířat se ale podle ní pojí i spousta nejasností. Psi mají povinné čipování, ale u koček není jasné, jak poznat, jestli někomu patří, nebo jsou toulavé. Pak se může stát, že někdo z dobré vůle odchytí kočku, o které si myslí, že je toulavá, nechá ji vykastrovat, ale kočka má přitom svého majitele, kterému se to nemusí líbit.

Role obcí

Podle platné legislativy by se měly o kastrace toulavých koček starat obce. „My máme předpisy na ochranu zvířat. Všechno, co tam je napsané, dává smysl. Zní to dobře a vypadá to, že problém je vyřešený. Ale když dojdete na exekuci té věci, tak najednou narazíte na tisíc překážek,“ popisuje ředitelka.

Čtěte také

Kočky nejsou lhostejné. V přítomnosti člověka se cítí bezpečně, tvrdí studie

Od starosty, který řekne, že na to nemá vytvořené zdroje, přes radu, ať lidi toulavá zvířata prostě nekrmí.

„Hodně spolků a útulků volá po tom, aby lidé hlásili nálezy koček, protože ty obce říkají, že žádný problém nemají. Ale on to nikdo nehlásí, protože je to vlastně úplně zbytečné,“ myslí si, ale dodává, že jsou i obce, kde to funguje.

Kočka není pes

V ideálním případě by člověk měl jít na obec, nahlásit toulavé zvíře a obec by ho měla odchytit a nechat vykastrovat, radí. A co by vzkázala lidem, kteří chtějí kočkám pomáhat?

„Řekla bych, že by nejvíc pomohlo, kdyby lidé o kočkách nepřemýšleli jako o malých lidech anebo malých psech. Spousta lidí ve snaze kočkám pomoct jim vlastně ublíží, protože je nutí do něčeho, co pro ně prostě není vhodné. Chybí tam něco jako pochopení a respekt,“ uzavírá Zuzana Peterská, ředitelka sdružení ZuzkaCats.