Potřebujete štětec, vlastní um a kámen. Často jsme v roli psychologů, líčí tiskaři Boudovi umění litografie
Litografická dílna v pražské Říční ulici patří v Česku k nejstarším svého druhu. Své grafiky tam tiskly generace výtvarníků a technologie se za více jak sto let nezměnila. „Je to tisk z plochy, nic tam není vyryto, prohloubeno ani vyvýšeno,“ vysvětluje v Hovorech majitel dílny, akademický malíř a grafik Martin Bouda. „Potřebujete opravdu štětec, vlastní um a kámen,“ doplňuje jeho syn Matěj Bouda, který v tiskařské tradici pokračuje.
„Když jsem se v dílně poprvé ocitnul, mohlo mi být tak šest sedm let, a už tenkrát mě fascinovala,“ vzpomíná Martin Bouda ve vysílání Českého rozhlasu Plus.
Čtěte také
Do tiskařské dílny na Malé Straně tehdy vstupoval s tatínkem a později k litografii podobně přivedl i svého syna Matěje. Ten se zapojil do chodu dílny jako brigádník a s řemeslem se postupně seznamoval.
„Na začátku, když jsem se učil brigádní věci, tak jsem měl pocit, že jsem takový dělník a říkal jsem si, že to úplně nechci dělat,“ popisuje.
„Najednou se mi ale všechny ty věci, které byly nudné zvlášť, začaly dávat do určitých celků. V tu chvíli mě začala samotná grafika strašně moc bavit.“
Štětec, um a kámen
Proces litografie se v dílně otec se synem snaží vysvětlit i zákazníkům. Na první pohled může působit jednoduše, ukrývá se za ním ale pečlivá práce výtvarníků i tiskařů. Litografický kámen se pokreslí mastnou křídou a místa, která se udržují vlhká, zůstanou při tisku prázdná.
Čtěte také
„Je to tisk z plochy, nic tam není vyryto, prohloubeno ani vyvýšeno,“ vysvětluje Martin Bouda. „I to je jeden z důvodů, proč je to pro výtvarníky tak zajímavá technika.“
S kamenem se totiž v takovém případě pracuje velmi podobně, jako by umělci kreslili na papír nebo malovali na plátno. Technika tak pojímá abstraktní i velmi detailní, realistická díla, doplňuje syn.
„Tam opravdu potřebujete štětec, svůj vlastní um a kámen, případně tiskaře, který vám vysvětlí jak, ale jinak můžete tvořit úplně volně a je jen na vás, co vytvoříte.“
„Není to jen o tisku“
Řemeslo je mnohdy postavené na úzké spolupráci výtvarníků a tiskařů. Proces se ale liší například od běžné malby a každá barva se tiskne zvlášť. Pro výtvarníky tak může být obtížné si výsledné dílo během několikadenního či týdenního procesu představit.
„Často jsme v roli psychologů,“ usmívá se Matěj. „Ten obraz po třetí barvě nevypadá hezky a vy si v hlavě musíte představit, jak bude vypadat za dalších pět barev.“
Čtěte také
„Takže dost často musíme uklidňovat a my jsme ti, kdo vědí nejlíp, jak to bude vypadat. Ale výtvarník se z toho často třeba mírně sesype.“
Dílna, kterou dodnes prochází různorodí výtvarníci, má za sebou bohatou minulost. Často sloužila nejen k tvorbě, ale i k propojování lidí.
„Bylo tam hrozně moc věcí, které nebyly jen o tisku, ale o lidech,“ uzavírá Matěj Bouda, který pomohl příběh dílny a tiskařů knižně zachytit. „I za komunistického režimu tam byli schopní si udělat tak příjemné prostředí k tvorbě, že se tam všichni vraceli a byli tam rádi. Vlastně je neuvěřitelné, že dílna všechny ty zlé časy přežila.“
Jak probíhá spolupráce mezi výtvarníky a tiskaři? Proč je nejtěžší tisknout sám sebe? A jací umělci dílnou prošli? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
