Umění je strašně neuchopitelné, stejně jako vztahy, říká malíř Šárovec

Čtěte také

Kvalitní umění zneklidňuje! Startuje série Umění pobouřit o kontroverzních výtvarných dílech

„Mám v sobě dva přístupy k práci. Napřed je to ten čistě analytický, kdy musím přesně vědět, co musí na tom plátně být, potřebuji jasný námět. Na ten námět se naladím, nejdřív ho naskicuji, pak ho volně realisticky namaluji a pak ho zase svým způsobem destruuji, kdy se právě dokážu uvolnit a tu věc dělat s nadsázkou a s freestylem,“ říká na úvod k tomu, jak vzniká první tah na plátně.

Vysvětluje také, že pracuje na více obrazech najednou, protože specificky u větších formátů není možné je udělat na jednu fázi. A dodává: „Ve fázi destrukce kolikrát ani nevím, co z toho vznikne, to je ten adrenalin.“

Čtěte také

Bízková: S uměním kolegové usínají i vstávají. Podmínkou mojí práce je brát i ty nejbohatší jako obyčejné lidi

O pochybnostech o vlastní tvorbě míní: „Je mi blízká filozofie existencialismu, kdy se člověk narodí do nějakého světa, aniž by o to stál. Cokoliv se může přihodit ze dne na den a vy najednou nevíte, jak dlouho ten úspěch může trvat. Znejišťuje mě neuchopitelnost věcí, okamžiků, okolností. Umění je strašně neuchopitelné, je jako vztahy, kdy stačí jedno slovo, jedna věta a celé se to může zhatit. Stejné je to v umění, najednou máte nějaký nápad, energii, a pak ji zase nemáte.“

Popisuje také finanční nejistotu umění. „Jsou to vlny, klienti, zájemci i galerie, které se kdysi hlásili, tak najednou nepřicházejí a vy si nejste jistí, co se děje. Potom se najednou objeví lidé a vy nestíháte.“

Vracet energii

Šárovec také působí jako učitel na střední škole. „Já jsem se v práci s mládeží velmi našel. Už na vysoké škole jsem pracoval s mládeží a zjistil jsem, že mě baví práce s teenagery, protože já jsem vlastně taky takový teenager. Myšlením jsem nějakým způsobem nedospěl, v některých věcech jsem, jako kdyby mi bylo 19 a v některých 15. Umím se na ně naladit, na to jejich bláznovství. Nejhorší, co člověk, a hlavně umělec může, je začít se brát úplně vážně. Jako takový ten akademik, který přichází a odchází z chodby a všichni se mu klaní,“ popisuje.

Čtěte také

Investujte do mladých umělců. Pořídíte tak výtvarná díla za pár tisíc korun, radí galeristka Trčková

Jak se posunula jeho tvorba? „Nemám potřebu už tolik experimentovat, jako jsem to dělal kdysi. Zásadním přerodem, jak jsem začal přemýšlet, bylo, když jsem zažil smrt svého táty. Dělal jsem takové kolážové věci a nějak mě to přestalo bavit a řekl jsem si, že to, jak můžu přispět k současné malbě, je nějaké nové nazírání na portréty, a tak jsem se vlastně vrátil k tomu, co mě vždycky zajímalo.“

A na závěr říká: „Co se týče náboženských obrazů, tím, že je máma Polka, tak mě vždy vedla k víře a já jsem v tom vyrůstal. Víra mi pomohla pochopit, že jsou věci, které se mi staly, a člověk by měl být vděčný, že to nebylo náhodou a nějakým způsobem tu energii zase vracet,“ říká na závěr.

Poslechněte si celý pořad Hovory s Martinem Šárovcem. Ptala se Tatiana Čabáková.