Nevěděli jsme vůbec nic, Pavel byl na počátku pan P., vzpomíná oscarová producentka Karásková

Světová sláva podle Karáskové nezměnila vztah mezi ní a režisérem a hlavním protagonistou filmu Pavlem Talankinem. „My ho prostě bereme tak, jak jsme ho brali vždycky od začátku. Jsme na té cestě dlouhou dobu společně,“ říká.

„Co ale určitě vnímám, a to, co ve mně je, je stálá starost a obava, že z pana Nikoho je pan Někdo. Myslím, že obavu o Pavla máme větší, než ji má on sám,“ doplňuje k tomu, jak kolegové zvládají náhlý nápor zájmu.

Čtěte také

Pan Nikdo proti Putinovi rozmělňuje odpovědnost agresora, kritizuje Sybera. Přináší výpověď o ruské společnosti, hájí Procházková

Mezinárodní tým musel u vzniku Pana Nikoho proti Putinovi řešit několik specifických produkčních výzev. „Oslovila nás dánská producentka Helle Faberová, která byla v projektu chvíli před námi – nejdřív vznikal samostatně mezi režiséry Davidem Borensteinem a Pavlem,“ vysvětluje producentka.

Rostoucí nároky projektu ale vyžadovaly zapojení dalších lidí: „David potom věděl, že už bude potřebovat nějakou finanční a organizační pomoc, takže do toho vstoupila Helle,“ pokračuje.

„Helle potom zase došlo, že žádný film nevznikne, pokud Paša zůstane v Rusku, že prostě musí z Ruska. Když začala zjišťovat, jakým způsobem by to šlo v Dánsku, tak zjistila, že to bude opravdu komplikované a napadlo ji oslovit nás, protože jsme se znali,“ dodává Karásková s tím, že její dánská kolegyně měla za to, že v Česku bude vízová byrokracie přívětivější.

Koprodukce

Talankina se do Česka nakonec týmu skutečně podařilo dopravit, zařídit mu základní věci a zprostředkovat kontakty. V tu dobu také film zažádal o první finanční podporu a získal ji.

„Na počátku jsme opravdu nevěděli vůbec nic, Helle mluvila v takových zkratkách – Pavel byl pan P. Takhle jsme i dávali žádost ke Státnímu fondu audiovize a ti nás hned v počátku podpořili, za což jim moc děkujeme,“ vzpomíná novopočená držitelka Oscara.

Čtěte také

Pan Nikdo jede do Hollywoodu. Příběh Putinova tichého kritika Pavla Talankina

Ačkoliv to nebyl případ tohoto dokumentu, mezinárodní spolupráce bývá u tvorby podobných snímků častá, vysvětluje Karásková: „Musíte dělat v mezinárodních koprodukcích, protože to prostě nezafinancujete ve své zemi, nebo v zemi jako je Česká republika – i když Státní fond audiovize, jak jsem říkala, nás podpořil.“

„Fond nás zároveň podporuje i na jiných projektech, ale pořád to není dostatek peněz na to, aby film mohl vzniknout celý. Takže mezinárodní koprodukce jsou naprosto běžné,“ dodává producentka.

A která země si v takovém případě ocenění připíše? „Ucházeli jsme se v sekci o nejlepší dokumentární film a tam neřešíte, za jakou zemi to je, takže tam je to stále dánsko-český film,“ odpovídá Karásková s tím, že Dánsko zároveň nepříliš úspěšně film navrhovalo na cenu o nejlepší mezinárodní film Americké filmové akademie.

Celé Hovory si poslechněte v přehrávači na začátku článku. Moderuje Vladimír Kroc.