Nevěděli jsme vůbec nic, Pavel byl na počátku pan P., vzpomíná oscarová producentka Karásková

20. březen 2026

Dánsko-český snímek Pan Nikdo proti Putinovi obdržel krátce za sebou ocenění BAFTA a Oscara za nejlepší dokument. Se soškou i s ní spojenou publicitou se teď sžívá producentka filmu a zakladatelka produkční společnosti PINK Alžběta Karásková. „Snažíme se trochu odpočívat, ale samozřejmě to vůbec nejde,“ popisuje v Hovorech Českého rozhlasu Plus z kalifornského národního parku Joshua Tree, kam po slavnostním předávání vyrazila s rodinou.

Světová sláva podle Karáskové nezměnila vztah mezi ní a režisérem a hlavním protagonistou filmu Pavlem Talankinem. „My ho prostě bereme tak, jak jsme ho brali vždycky od začátku. Jsme na té cestě dlouhou dobu společně,“ říká.

„Co ale určitě vnímám, a to, co ve mně je, je stálá starost a obava, že z pana Nikoho je pan Někdo. Myslím, že obavu o Pavla máme větší, než ji má on sám,“ doplňuje k tomu, jak kolegové zvládají náhlý nápor zájmu.

Čtěte také

Mezinárodní tým musel u vzniku Pana Nikoho proti Putinovi řešit několik specifických produkčních výzev. „Oslovila nás dánská producentka Helle Faberová, která byla v projektu chvíli před námi – nejdřív vznikal samostatně mezi režiséry Davidem Borensteinem a Pavlem,“ vysvětluje producentka.

Rostoucí nároky projektu ale vyžadovaly zapojení dalších lidí: „David potom věděl, že už bude potřebovat nějakou finanční a organizační pomoc, takže do toho vstoupila Helle,“ pokračuje.

„Helle potom zase došlo, že žádný film nevznikne, pokud Paša zůstane v Rusku, že prostě musí z Ruska. Když začala zjišťovat, jakým způsobem by to šlo v Dánsku, tak zjistila, že to bude opravdu komplikované a napadlo ji oslovit nás, protože jsme se znali,“ dodává Karásková s tím, že její dánská kolegyně měla za to, že v Česku bude vízová byrokracie přívětivější.

Koprodukce

Talankina se do Česka nakonec týmu skutečně podařilo dopravit, zařídit mu základní věci a zprostředkovat kontakty. V tu dobu také film zažádal o první finanční podporu a získal ji.

„Na počátku jsme opravdu nevěděli vůbec nic, Helle mluvila v takových zkratkách – Pavel byl pan P. Takhle jsme i dávali žádost ke Státnímu fondu audiovize a ti nás hned v počátku podpořili, za což jim moc děkujeme,“ vzpomíná novopočená držitelka Oscara.

Čtěte také

Ačkoliv to nebyl případ tohoto dokumentu, mezinárodní spolupráce bývá u tvorby podobných snímků častá, vysvětluje Karásková: „Musíte dělat v mezinárodních koprodukcích, protože to prostě nezafinancujete ve své zemi, nebo v zemi jako je Česká republika – i když Státní fond audiovize, jak jsem říkala, nás podpořil.“

„Fond nás zároveň podporuje i na jiných projektech, ale pořád to není dostatek peněz na to, aby film mohl vzniknout celý. Takže mezinárodní koprodukce jsou naprosto běžné,“ dodává producentka.

A která země si v takovém případě ocenění připíše? „Ucházeli jsme se v sekci o nejlepší dokumentární film a tam neřešíte, za jakou zemi to je, takže tam je to stále dánsko-český film,“ odpovídá Karásková s tím, že Dánsko zároveň nepříliš úspěšně film navrhovalo na cenu o nejlepší mezinárodní film Americké filmové akademie.

Celé Hovory si poslechněte v přehrávači na začátku článku. Moderuje Vladimír Kroc.

autoři: Vladimír Kroc , dci
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.