Libor Dvořák: Oscar za dokument je ve správných rukou Pavla Talankina

Mladý sympatický Pavel celý dosavadní život prožil v jihouralském Karabaši – typickém ruském monoměstě, tedy v podstatě na betonovém sídlišti, jež vyrostlo na zelené louce kolem jediného podniku, skýtajícího obživu těm, co se sem nastěhují.

Čtěte také

Pan Nikdo jede do Hollywoodu. Příběh Putinova tichého kritika Pavla Talankina

V tomto případě se jedná o měděné hutě, jež se zrodily v 19. století na místě původní zlatokopecké osady. Vinou hutního kombinátu, ve který se původní továrna rozrostla v sovětské epoše, získal Karabaš smutnou pověst patrně nejšpinavějšího ruského města.

V tomto jistě ne právě sympatickém prostředí se Pavel Talankin narodil a vychodil místní školu č. 1. Po dalších studiích se do školy vrátil jako organizátor celoškolních akcí, z nichž pořizoval i videozoáznamy. A tady jeho cesta ke světoznámému Oscarovi začíná.

Záznamy ze školy

Po začátku speciální vojenské operace Ruska na Ukrajině se v archívu mladého amatérského filmaře postupně hromadí v zásadě režimně-propagandistické záběry ze školních akcí, otevřeně fandících ruské agresi, či dokonce polovojenského výcviku, který žáci školy podstupují.

Čtěte také

iROZHLAS

Riskoval život, aby promluvil o ruských lžích. Film uvidí víc lidí, říkají po zisku Oscara producenti z Česka

Těžko říct, kdy přesně Pavel Talankin definitivně prozřel a pochopil, co má díky vlastní práci v rukou. Jednoho krásného dne ale zavadil na internetu o inzerát, jehož zadavatelé pátrali po jakýchkoli dokumentech, které by zaznamenávaly, jak válka na Ukrajině proměnila životy běžných ruských lidí.

Hned napoprvé Pavel sice neuspěl, ale jeho nabídka se postupně dostala do rukou dánského filmového dokumentaristy amerického původu Davida Borensteina. Ten okamžitě pochopil, jaká šance se tu nabízí, a Talankina oslovil. Následovala dobrodružná cesta natočených materiálů na Západ.

Útěk do Evropy

Nakonec tam, konkrétně v ČR, skončil i tvůrce sám. Zajímavé je, že původně vlastně neměl v úmyslu vlast opouštět, protože ho zřejmě vůbec nenapadlo, co mu tam hrozí. Když mu ale bylo řečeno, že materiály nemohou být použity, dokud on sám nebude v bezpečí, bylo rozhodnuto.

Libor Dvořák|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

Pavel se tak po svém útěku do Evropy mohl stát nejen spolurežisérem filmu Pan Nikdo proti Putinovi, ale i jeho hlavním hrdinou, doprovázejícím formou komentativních monologů své vlastní obrázky.

Mimochodem – podle mého názoru je největší síla v tom, že ony obrázky, které v Talankinově vlasti působí naprosto normálně, dosahují mimo Rusko účinku přesně opačného: už svým obsahem prostě děsí. Letošní Oscar za dokument je ve správných rukou.

Autor je analytik, odborník na Rusko a postsovětský prostor