Graffiti ho naučilo vnímat město. Lidé v periferii hledají klid, ne konflikt, míní výtvarník Staněk
Jestli si myslíte, že Prahu dokonale znáte, pravděpodobně se mýlíte. Město, které máme zaškatulkované do známých pohlednic i vyhlídek, má ještě jednu tvář. Tišší, syrovější a často přehlíženou. „Považuji za mýlku, že se na okraji měst stahují nějak nebezpeční lidé,“ poukazuje v Hovorech výtvarník a muzikant Tomáš Staněk, který netradiční místa umělecky zmapoval v Periferním průvodci Prahou.
Čtěte také
„Nosím s sebou, tak říkajíc pro strýčka příhodu, nějaké barvy, fixy, nůž, kdyby bylo potřeba se v terénu najíst. Takže v létě se snažím běhat s ledvinkou, ale reálně běhám celý rok spíš s batohem,“ usmívá se výtvarník.
Jeho kreslený bedekr provází čtenáře po netradičních a často neznámých místech hlavního města. Zejména perifériím velkých měst se mnozí mohou vyhýbat ze strachu, na co a na koho v takových částech narazí.
„Považuji za mýlku, že se na okraji měst stahují nějak nebezpeční lidé,“ namítá Staněk pro Český rozhlas Plus. „Možná jsou tam lidé, kteří jsou nějakým způsobem vyčlenění ze společnosti, nemají kde bydlet, trpí nějakým zásadním nedostatkem prostředků. Na okraji ale asi hledají klid a únik, ne konflikt.“
Čtěte také
Právě okrajové části měst je podle něj potřeba zkoumat také z akademického pohledu. Svůj výzkum vidí více jako formu subjektivního, nahodilého pozorování. „Jsem spíše takový zaznamenávací a kreslící typ,“ vysvětluje.
I přesto se ale Prahu snažil projít a „ochutnat“ v co možná největší šíři. Při výběru lokalit se chtěl vyhnout místům, která – byť ho lákají – by pro čtenáře byla nezáživná nebo vágní.
„Jsem velký fanoušek i těch úplných ne míst a vágních prostor, na kterých zdánlivě není o čem mluvit a co kreslit,“ přibližuje umělec, jehož vnímání a pozorování prostoru ovlivňuje i vztah ke graffiti a street artu.
Vliv graffiti
Dřívější přímá zkušenost s graffiti podle něj zásadně ovlivnila způsob, jakým nahlíží na městský prostor. „Člověku to může dát velkou průpravu do toho, jak se ve městě pohybuje, kterým místům věnuje pozornost a které chodí prozkoumávat,“ poukazuje výtvarník.
Čtěte také
Takzvaní writeři, tvůrci graffiti, vnímají sdílený městský prostor i skrze hledání dostupných ploch, na kterých mohou – často nelegálně a v nočních hodinách – malovat.
„Mám pocit, že právě v této zvýšené citlivosti, zvýšeném zájmu o cesty, které nejsou na první dobrou použitelné, tkví velké obohacení, které graffiti nabízí,“ poukazuje Staněk.
Naopak městské plochy vyhrazené k tomu, aby na nich graffiti vznikalo legálně, jsou podle něj jen „pokusně vyumělkované“ a ztrácí nedokonalosti a estetiku spojenou s tímto typem umění.
Čtěte také
„Já mám radost z jakkoliv hnusného tagu na nějakém baráku,“ namítá výtvarník. „Když jdu po Těšnově nebo nějaké jiné legální ploše, tak se mi kroutí nehty, protože mám pocit, že 80 procent věcí je nějaký kolotočářský nevkus.“
On sám s graffiti přestal, výtvarným projektům se ale i skrze neotřelé poznávání měst věnuje nadále. „Když lidé zjistili že to, co jim dělá radost na graffiti, se dá realizovat i úplně jinými způsoby – které můžou a nemusí obsahovat risk svobody, ničení cizího majetku nebo i finanční investici – tak se začali vydávat i jinými cestami,“ uzavírá muzikant a výtvarník Staněk.
Má při objevování měst strach? Chystá se projít i jiné metropole? A co ho táhne na periferii? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
