Architekt Magasanik: Domy stavíme jako sociální infrastrukturu. Tvoříme prostředí, ne jen budovy

Čtěte také

Architekt: Bytovou krizi nevyřeší jeden velký zákon. Je potřeba rekonstruovat a řešit i malé změny

„BIG znamená Bjarke Igels Group a dneska nás je asi 700 architektů. Před těmi 19 lety, kdy jsem tam přijel, to byla asi čtyři nebo pět měsíců stará kancelář. Bjarke Ingels měl předtím ještě jedno studio, co se jmenovalo PLOT, a BIG začínal jako mladý, poměrně neznámý, šikovný architekt a tu světoznámost si teprve budoval,“ vzpomíná na své začátky s BIG Jan Magasanik. 

Když skupina startovala, tvořilo ji okolo 50 architektů. Začínala s menšími projekty v Kodani. Mezi ně patřil například veslařský klub nebo menší bytové domy.

„Ty bytové domy byly mediálně úspěšné, takže nás potom začali oslovovat klienti s rezidenčními projekty, ale Bjarke chtěl něco dál. Takže jsme to pak začali zkoušet a získali jsme první zakázku na kancelářské budovy, pak první muzea, první větší kulturní stavby. Teď to v Praze bude poprvé, co se nám podařilo vyhrát soutěž na koncertní sál, což byl dlouhodobě Bjarkeho sen,“ vypráví architekt.

Čtěte také

Vltavská filharmonie zvedne sebevědomí Čechů a stane se značkou Prahy, věří architekt Pleskot

Podle Magasanika je paradoxní, že se podobné zakázky, u kterých je místo pro kreativitu, snaží získat mladí architekti, kteří mívají spoustu energie a nadšení, ale ti získávají spíše zakázky, které kreativitu znemožňují - kancelářské a obytné budovy.

„U těch mladých architektů je toho nadšení a nových myšlenek spousta, ale neexistuje důvěra k nim. A Bjarke Ingels vlastně hezky ukazuje tu svou cestu,“ myslí si architekt.

„Neměl bohatého strýčka, co by mu dal zakázku na nějakou garáž nebo něco takového. Skutečně si to prošel skrz veřejné soutěže, malé projekty, přes rezidenční obytné domy. Samozřejmě to je i díky jeho speciálnímu talentu a energii, co do projektů vkládá,“ doplňuje.

Architektura jako sociální infrastruktura

„Já jsem šel studovat architekturu, protože jsem nevěděl, co to je. Jenom jsem věděl, že ta architektura kolem nás je nudná,“ vzpomíná Jan Magasanik. Ve škole sledoval architektonické novinky v časopisech. „Ty budovy, to byl konec postmoderní architektury, to bylo všechno strašně suchý a nudný,“ doplňuje. 

Když se tedy v časopisech a později na internetu objevil Bjarke Ingels a jeho stavby, byla to výrazná změna. „To bylo něco jiného, nového, hravého. I v BIG teď používáme tyhle principy, že nejde pouze o tu stavbu, ale že ten dům je příležitost pro změnu svého prostředí,“ vysvětluje Magasanik.

Čtěte také

Mrakodrap jako vrak lodi? Odkazuje na Noemovu archu, vysvětluje autor. Zbytečné plýtvání železem, kritizuje architekt

„To si myslím, že je v BIG ta nadstavba. Že pracujeme nejenom se stavebními elementy a s materialitou, ale že se snažíme přidat domům nějakou hodnotu, o kterou nikdo nežádal,“ dodává.

Přidaná hodnota pro něj znamená vytvořit krajinu nebo prostředí a nejenom budovy. Je pro něj důležité, aby dům přinášel pozitivní území změnu.

„My o těch našich projektech často říkáme, že to jsou vlastně sociální infrastruktury. Že stejně jako technická infrastruktura je konstrukce, která má nějak propojovat věci a udělat je efektivní, tak my se snažíme naše domy navrhovat tak, aby sloužily jako infrastruktura pro lidi. Jako takovou mostní konstrukci, kde se lidé mohou potkávat,“ vysvětluje architekt.

Jaký vliv měla na Jana Magasanika kauza kolem návrhu Národní knihovny na Letné? Jak BIG přistupuje k udržitelnosti? A jaký význam má pro jejich práci Darwinova teorie evoluce? Poslechněte si celý díl pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus. Audio je nahoře v článku.