Když říkáte pravdu, stavíte monolit. Lež je intelektuální výkon, míní herec Chmela

Co je větší hřích? Vyslovit nepříjemnou pravdu, anebo zalhat, abychom třeba ochránili ty, které milujeme? Právě tuhle tenkou hranici zkoumá dramatizace Lež... aneb komedie o pravdě.

Drama zpracovala Audiotéka ve spolupráci s Divadlem Verze a příběh dvou manželských párů, jednoho zahlédnutého polibku a večera, který se nakonec zvrhne v lavinu pochybností, v audiopodobě možná ještě víc obnažuje, jak často slýcháme jenom to, co opravdu slyšet chceme. 

Hra sice pracuje s nějakou komediální nadsázkou, ale její téma je veskrze vážné. Je právě smích nějaký způsob, jak si třeba pravdu líp nebo jednodušeji přiznat?

Host Hovorů Igor Chmela poukazuje na to, že se říká, že smáti se znamená lépe věděti. „Na druhou stranu to, že se divák v hledišti směje něčemu, co je před ním divadelně odhaleno, tak mu to může dát pocit, že tomu rozumí, protože mu to to dílo ukazuje a on se společně s ostatními směje. Ale často to může být velice šalebný pocit.“

Hranice humoru

Podle Chmely má smích i trochu trestající povahu a v určitých situacích může vést spíše k cynismu. A hranice je v tomto případě tenká, i když jeho osobní názor je takový, že humor by neměl mít hranice.

Čtěte také

Kdo by neznal Dobrého vojáka Švejka. Ale opravdu ho známe a víme, čemu se smějeme?

„V dnešní době jsou i podcasty o tom, co je špatný humor, kde jsou hranice humoru. Já osobně jsem zastáncem toho, že ten humor nemá v podstatě hranice. Pochopitelně nejsem tak pitomej, abych říkal před onkologicky nemocným pacientem vtipy o rakovině. Ale to už je spíš otázka nějakého osobního vkusu. Ale když to člověk neví, že se někoho dotkne, a má se držet jenom nějakých kulturních rámců, tak v tom se jako držíme, ale osobně si myslím, že ten humor vlastně nemá hranice.“

Lež jako intelektuální výkon

Lež zároveň vypovídá i o inteligenci člověka. „Lež sama o sobě je určitý intelektuální výkon,“ říká Chmela a vysvětluje: 

„Protože lež vede k tomu, že musíte nějakým způsobem manipulovat. Když říkáte pravdu, tak před někoho stavíte monolit, do kterého může tak maximálně narazit, nebo kolem toho monolitu jako diskutovat, ale lež už je vlastně spletitá.“

Čtěte také

Donutil: Nabídky do politiky jsem dostal, ale nechtěl jsem to. Kouzlo „pěti deka moci“ je silné

Žijeme ale v době, kdy víc než kdy jindy zaznívají nejrůznější dezinformace a dezinterpretace. Mění se podle jeho mínění v současnosti nějak naše citlivost na pravdu a na lež?

„Nejsem si jistý, jestli se mění. Nebo mění se, myslím, v tom smyslu, že se hodně dotýká emocí,“ myslí si herec. „To, co mě zneklinuje a co já vidím, je, že se třeba vytrhne, zvláště ze sociálních sítí, nějaký úryvek, který se pošle po sítích, a pak už to putuje s patřičným komentářem a v lidech to vzbuzuje emoce. A na základě těch emocí začnou používat tak silné pojmy, jako jsou třeba pravda, lež, nebo dobro a zlo.“

Jaké jsou výhody a nevýhody toho, mít vlastní divadelní soubor? A jak se stalo, že se Igor Chmela na DAMU dostal náhodou? Poslechněte si celý rozhovor. Ptala se Naděžda Hávová.