Migrace, epidemie, válka. Potýká se s nimi dnešní svět a potýkali se s nimi i naši předkové před sto lety

Čtěte také

Dnešnímu světu podle Henryho Kissingera chybí skuteční lídři. Hledá je tak ve své knize Vůdcovství

Když ji psali, svět bojoval s pandemií covidu, když ji dokončovali, přepadlo Rusko Ukrajinu a k mnoho let trvající migraci z Afriky a Blízkého východu do Evropy se přidala ještě uprchlická vlna z Ukrajiny. Přesto autoři nechtějí jen hledat paralely. Navzdor rčením se prý historie neopakuje.

„Napříč historií je však přesto možné nacházet podobné vzorce lidského chování a mechanismy fungování společnosti. Doufáme tedy, že pohled zpět na migrační krizi, se kterou se lidé potýkali na začátku minulého století, nám pomůže získat odstup a podívat se z nové perspektivy i na to, co zažíváme dnes.“

Evropa bez hranic

První kapitoly knížky se věnují emigrantům, kteří v souvislosti s bolševickou revolucí utíkali z území někdejšího carského Ruska. Většinou šlo o představitele kulturních a hospodářských elit nebo šlechtu. Často mířili na místa, která už znali. Cestování pro ně bylo do první světové války běžné a velmi snadné. Ve druhé polovině 19. století totiž mnohé evropské státy zrušily pasové kontroly. Lidé se mohli po Evropě pohybovat podobně svobodně jako dnes. Tomu však udělala konec 1. světová válka.

Čtěte také

EU se v řešení migrace neposunula. Až se situace stane neúnosnou, bude ji hasit na poslední chvíli, varuje odborník

Kromě pasových kontrol čekala na hranicích uprchlíky z Ruska, kde panoval hlad, násilí a chaos, ještě povinnost zdravotních vyšetření a karantén. Jak vysvětlují autoři:

„Dnešnímu čtenáři je ze začátku meziválečného období známá především španělská chřipka. V Rusku však více lidí zahubila právě tyfová epidemie. Největší epidemie tyfu v moderní historii Ruska se spustila během kruté zimy na přelomu let 1917 a 1918, velkou rychlostí postupovala z měst na venkov a zasáhla doslova celé území Ruska od Arktidy po Kavkaz a od Baltského moře k Pacifiku.“

Ruská emigrace mířila do různých zemí včetně Československa, jedním z nejoblíbenějších cílů byla ale Francie.

Stop uprchlíkům

Sotva opadla mohutná uprchlická vlna z Ruska, přišla třicátá léta a nástup nacismu v Německu. Zvedla se nová vlna běženců. Tentokrát to byli odpůrci nacistického režimu a Židé. Velmi často byly jejich cílem Spojené státy, země považovaná za uprchlíkům zaslíbenou. Ve skutečnosti bylo velice obtížné se do USA dostat.

Čtěte také

20. století bylo stoletím konfliktů, dvou světových válek a nedozírných výdajů. Přesto lidstvo bohatlo. Jak si to vysvětlit?

Podobné to bylo i ve Velké Británii, která nebyla příliš ochotná přijímat emigranty z Německa kvůli obavám z možné špionáže. Souběžně s tím ale vznikaly organizace, které se snažily nešťastníkům ohroženým nacistickým režimem pomoci.

Před nacistickou diktaturou se podařilo uprchnout také mnoha vědcům a umělcům. Elitní německá kultura, a především věda a výzkum tak byly ve velkém importovány do Spojených států, kde se amerikanizovaly.

„Abraham Flexner, zakladatel prestižního Institutu pokročilých studií v Princetonu, který v roce 1930 hostil takové osobnosti jako Alberta Einsteina či historiky umění Ernsta Kantorowicze a Erwina Panofského, byl známý tím, že na otázku, kdo udělal pro Institut nejvíce, odpovídal suchým vtipem: ‚Adolf Hitler‘,“ píše se v knížce Potenciál migrace, která vyšla v roce 2022 v nakladatelství Books & Pipes Publishing.

Pro pořad Ex libris ji připravila Veronika Kindlová.