Měnová reforma 1953: Dokonce i někteří komunisté vyhrožovali odchodem ze strany, další mluvili o sebevraždě

Následující den ohlásily nedělní noviny a také rozhlasové vysílání, že od pondělí 1. června se ruší přídělový systém, který fungoval od roku 1939 a zároveň československá koruna projde reformou.

Lidem budou staré bankovky a mince během měsíce června vyměněny za nové a navíc vytištěné v Sovětském svazu.

Čtěte také

Bouřlivé jaro 1953. Měnová reforma a kult osobnosti

V rámci reformy byly všechny příjmy včetně sociálních podpor sníženy v poměru 5:1. Hotovosti občanů byly vyměněny také v poměru 5:1, ale jen do částky 300 Kčs na osobu, zbytek v poměru 50:1.

Vklady se přepočítávaly podle jejich výše a také podle toho, kdy byly uloženy. Životní pojistky se také měnily v poměru 50:1.

Kromě toho byly anulovány vklady vázané po měnové reformě v roce 1945, veškeré státní dluhopisy a všechny další tuzemské cenné papíry. Došlo k podstatnému snížení oběživa: zhruba 52 miliard starých korun bylo vyměněno za necelou 1,5 miliardy korun nových.

Reforma v utajení

Jako důvod Viliam Široký i oficiální propaganda udávali špatné hospodaření za třetí republiky a také nutnost připravit o zbytky úspor poraženou buržoazii. Jak upozorňují historici, lidé, ovšem nejen příslušníci bývalé buržoazie, měli skutečně ušetřeno dost peněz, které ale nebylo za co utratit.

Čtěte také

Po vyhlášení měnové reformy sehrála klíčovou roli Státní bezpečnost. Byli nasazeni do ulic, připomíná historik

A nebylo to jen tím, že se výroba po válce ještě nevzpamatovala. Socialistické centrálně plánované hospodářství bylo orientováno na těžbu a těžký průmysl. Spotřební průmysl byl potlačen a na trhu tedy takové zboží chybělo.

Československo ale nebylo jedinou zemí, která v poválečných letech provedla peněžní reformu. V mnoha státech se potýkali se situací, kdy vedle sebe existovala okupační měna z války a původní národní platidla, oběživa bylo na trhu mnohem víc než zboží, které by se za ně dalo koupit, leckde tak docházelo k inflaci.

Reformy před rokem 1953 proběhly ve všech evropských zemích s výjimkou Spojeného království, Švýcarska, Švédska a Iberského poloostrova.

Čtěte také

A teď vám zlevníme rádia a pračky. Po smrti Stalina a měnové reformě přišel čas na cukr a uvolnění

Jak upozorňuje historik Jakub Rákosník, československá reforma byla provedena podle doporučení sovětských poradců, a to navzdory tomu, že v Československu byli odborníci, kteří navrhovali jiné a k obyvatelstvu šetrnější postupy. 

Někteří badatelé zdůrazňují, že reforma neměla obyvatelstvo zbavit peněz jen dočasně v souvislosti se zrušením lístkového a volného trhu. Že režim prostě potřeboval, aby lidé v centrálně plánovaném hospodářství měli omezené množství prostředků.

Omezení množství peněz v oběhu a větší kontrola nad ním tak, jak to už fungovalo v Sovětském svazu a ostatních jeho satelitech, bylo posledním krokem pro plný přechod na centrálního hospodářství. Československá koruna byla také nyní navázána na sovětský rubl a nebyla volně směnitelná.

Reforma se chystala dlouho dopředu. Pro to, aby skutečně zafungovala, bylo potřeba ji utajit. Mezi lidmi se sice už dlouho o jejím plánování šuškalo, ale politici, včetně prezidenta Antonína Zápotockého, její provedení popírali.

Když pak skutečně vstoupila v platnost, byli lidé značně roztrpčeni, a to bez ohledu na to, zda byli proti komunistickému režimu nebo ho podporovali.

Čtěte také

Jak se zdražovalo za socialismu? Není maso, nejsou auta, ale máme kosmonauta

Jak říká historik Jakub Šlouf, reforma se totiž značně dotkla dělníků, kteří v poúnorovém Československu platili za preferovanou část společnosti. Za ty nejdůležitější a chráněné.

Tomu odpovídaly jejich vysoké platy, z nichž si mnozí v poválečných letech ušetřili opravdu velké sumy. Protože je leckdy neměli v bankách ale na hotovosti, nyní o jejich významnou část přišli.

Prakticky ve všech provozech a továrnách proto v pondělí 1. června vypukly menší i větší nepokoje. A to i mezi členy strany.

Jak opět připomíná Jakub Šlouf, mnozí komunisté vyhrožovali odchodem ze strany, někteří straničtí funkcionáři dokonce sebevraždou. V Plzni a také Praze vypukla dělnická povstání, která však byla záhy potlačena.

Více si poslechněte v pořadu Téma Plus, kde si o reformě roku 1953 povídáme s historiky Jakubem Rákosníkem a Jakubem Šloufem a pouštíme si dobové archivní nahrávky.