Měnová reforma 1953: Dokonce i někteří komunisté vyhrožovali odchodem ze strany, další mluvili o sebevraždě
„Vláda republiky československej predkladá na schválenie návrh zákona o peňažnej reforme. S peňažnou reformu uskutoční sa súčasne dňom 1. júna zrušenie lístkového systému na potravinárske a priemyselné tovary.“ Těmito slovy zahájil v sobotu 30. května 1953 předseda vlády Viliam Široký schůzi Národního shromáždění, na které se reforma odhlasovala.
Následující den ohlásily nedělní noviny a také rozhlasové vysílání, že od pondělí 1. června se ruší přídělový systém, který fungoval od roku 1939 a zároveň československá koruna projde reformou.
Lidem budou staré bankovky a mince během měsíce června vyměněny za nové a navíc vytištěné v Sovětském svazu.
Čtěte také
V rámci reformy byly všechny příjmy včetně sociálních podpor sníženy v poměru 5:1. Hotovosti občanů byly vyměněny také v poměru 5:1, ale jen do částky 300 Kčs na osobu, zbytek v poměru 50:1.
Vklady se přepočítávaly podle jejich výše a také podle toho, kdy byly uloženy. Životní pojistky se také měnily v poměru 50:1.
Kromě toho byly anulovány vklady vázané po měnové reformě v roce 1945, veškeré státní dluhopisy a všechny další tuzemské cenné papíry. Došlo k podstatnému snížení oběživa: zhruba 52 miliard starých korun bylo vyměněno za necelou 1,5 miliardy korun nových.
Reforma v utajení
Jako důvod Viliam Široký i oficiální propaganda udávali špatné hospodaření za třetí republiky a také nutnost připravit o zbytky úspor poraženou buržoazii. Jak upozorňují historici, lidé, ovšem nejen příslušníci bývalé buržoazie, měli skutečně ušetřeno dost peněz, které ale nebylo za co utratit.
Čtěte také
A nebylo to jen tím, že se výroba po válce ještě nevzpamatovala. Socialistické centrálně plánované hospodářství bylo orientováno na těžbu a těžký průmysl. Spotřební průmysl byl potlačen a na trhu tedy takové zboží chybělo.
Československo ale nebylo jedinou zemí, která v poválečných letech provedla peněžní reformu. V mnoha státech se potýkali se situací, kdy vedle sebe existovala okupační měna z války a původní národní platidla, oběživa bylo na trhu mnohem víc než zboží, které by se za ně dalo koupit, leckde tak docházelo k inflaci.
Reformy před rokem 1953 proběhly ve všech evropských zemích s výjimkou Spojeného království, Švýcarska, Švédska a Iberského poloostrova.
Čtěte také
Jak upozorňuje historik Jakub Rákosník, československá reforma byla provedena podle doporučení sovětských poradců, a to navzdory tomu, že v Československu byli odborníci, kteří navrhovali jiné a k obyvatelstvu šetrnější postupy.
Někteří badatelé zdůrazňují, že reforma neměla obyvatelstvo zbavit peněz jen dočasně v souvislosti se zrušením lístkového a volného trhu. Že režim prostě potřeboval, aby lidé v centrálně plánovaném hospodářství měli omezené množství prostředků.
Omezení množství peněz v oběhu a větší kontrola nad ním tak, jak to už fungovalo v Sovětském svazu a ostatních jeho satelitech, bylo posledním krokem pro plný přechod na centrálního hospodářství. Československá koruna byla také nyní navázána na sovětský rubl a nebyla volně směnitelná.
Reforma se chystala dlouho dopředu. Pro to, aby skutečně zafungovala, bylo potřeba ji utajit. Mezi lidmi se sice už dlouho o jejím plánování šuškalo, ale politici, včetně prezidenta Antonína Zápotockého, její provedení popírali.
Když pak skutečně vstoupila v platnost, byli lidé značně roztrpčeni, a to bez ohledu na to, zda byli proti komunistickému režimu nebo ho podporovali.
Čtěte také
Jak říká historik Jakub Šlouf, reforma se totiž značně dotkla dělníků, kteří v poúnorovém Československu platili za preferovanou část společnosti. Za ty nejdůležitější a chráněné.
Tomu odpovídaly jejich vysoké platy, z nichž si mnozí v poválečných letech ušetřili opravdu velké sumy. Protože je leckdy neměli v bankách ale na hotovosti, nyní o jejich významnou část přišli.
Prakticky ve všech provozech a továrnách proto v pondělí 1. června vypukly menší i větší nepokoje. A to i mezi členy strany.
Jak opět připomíná Jakub Šlouf, mnozí komunisté vyhrožovali odchodem ze strany, někteří straničtí funkcionáři dokonce sebevraždou. V Plzni a také Praze vypukla dělnická povstání, která však byla záhy potlačena.
Více si poslechněte v pořadu Téma Plus, kde si o reformě roku 1953 povídáme s historiky Jakubem Rákosníkem a Jakubem Šloufem a pouštíme si dobové archivní nahrávky.
Související
-
Antonín Zápotocký. Tatíček pracujících, nebo dělnický prezident s krví na rukou?
Prezident, předseda vlády, odborář a spisovatel – to byl Antonín Zápotocký. Jakou roli sehrál v historii komunistické strany a v historii našeho státu?
-
Rok 1953: Měnová reforma aneb Antonín Zápotocký jde mezi lid
Československá měnová reforma z roku 1953 byla představiteli komunistického režimu prezentována jako opatření proti zbohatlíkům. Ve skutečnosti na ni doplatili všichni.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.