Měnová reforma 1953: Dokonce i někteří komunisté vyhrožovali odchodem ze strany, další mluvili o sebevraždě

3. červen 2023

„Vláda republiky československej predkladá na schválenie návrh zákona o peňažnej reforme. S peňažnou reformu uskutoční sa súčasne dňom 1. júna zrušenie lístkového systému na potravinárske a priemyselné tovary.“  Těmito slovy zahájil v sobotu 30. května 1953 předseda vlády Viliam Široký schůzi Národního shromáždění, na které se reforma odhlasovala.  

Následující den ohlásily nedělní noviny a také rozhlasové vysílání, že od pondělí 1. června se ruší přídělový systém, který fungoval od roku 1939 a zároveň československá koruna projde reformou.

Lidem budou staré bankovky a mince během měsíce června vyměněny za nové a navíc vytištěné v Sovětském svazu.

Čtěte také

V rámci reformy byly všechny příjmy včetně sociálních podpor sníženy v poměru 5:1. Hotovosti občanů byly vyměněny také v poměru 5:1, ale jen do částky 300 Kčs na osobu, zbytek v poměru 50:1.

Vklady se přepočítávaly podle jejich výše a také podle toho, kdy byly uloženy. Životní pojistky se také měnily v poměru 50:1.

Kromě toho byly anulovány vklady vázané po měnové reformě v roce 1945, veškeré státní dluhopisy a všechny další tuzemské cenné papíry. Došlo k podstatnému snížení oběživa: zhruba 52 miliard starých korun bylo vyměněno za necelou 1,5 miliardy korun nových.

Reforma v utajení

Jako důvod Viliam Široký i oficiální propaganda udávali špatné hospodaření za třetí republiky a také nutnost připravit o zbytky úspor poraženou buržoazii. Jak upozorňují historici, lidé, ovšem nejen příslušníci bývalé buržoazie, měli skutečně ušetřeno dost peněz, které ale nebylo za co utratit.

Čtěte také

A nebylo to jen tím, že se výroba po válce ještě nevzpamatovala. Socialistické centrálně plánované hospodářství bylo orientováno na těžbu a těžký průmysl. Spotřební průmysl byl potlačen a na trhu tedy takové zboží chybělo.

Československo ale nebylo jedinou zemí, která v poválečných letech provedla peněžní reformu. V mnoha státech se potýkali se situací, kdy vedle sebe existovala okupační měna z války a původní národní platidla, oběživa bylo na trhu mnohem víc než zboží, které by se za ně dalo koupit, leckde tak docházelo k inflaci.

Reformy před rokem 1953 proběhly ve všech evropských zemích s výjimkou Spojeného království, Švýcarska, Švédska a Iberského poloostrova.

Čtěte také

Jak upozorňuje historik Jakub Rákosník, československá reforma byla provedena podle doporučení sovětských poradců, a to navzdory tomu, že v Československu byli odborníci, kteří navrhovali jiné a k obyvatelstvu šetrnější postupy. 

Někteří badatelé zdůrazňují, že reforma neměla obyvatelstvo zbavit peněz jen dočasně v souvislosti se zrušením lístkového a volného trhu. Že režim prostě potřeboval, aby lidé v centrálně plánovaném hospodářství měli omezené množství prostředků.

Omezení množství peněz v oběhu a větší kontrola nad ním tak, jak to už fungovalo v Sovětském svazu a ostatních jeho satelitech, bylo posledním krokem pro plný přechod na centrálního hospodářství. Československá koruna byla také nyní navázána na sovětský rubl a nebyla volně směnitelná.

Reforma se chystala dlouho dopředu. Pro to, aby skutečně zafungovala, bylo potřeba ji utajit. Mezi lidmi se sice už dlouho o jejím plánování šuškalo, ale politici, včetně prezidenta Antonína Zápotockého, její provedení popírali.

Když pak skutečně vstoupila v platnost, byli lidé značně roztrpčeni, a to bez ohledu na to, zda byli proti komunistickému režimu nebo ho podporovali.

Čtěte také

Jak říká historik Jakub Šlouf, reforma se totiž značně dotkla dělníků, kteří v poúnorovém Československu platili za preferovanou část společnosti. Za ty nejdůležitější a chráněné.

Tomu odpovídaly jejich vysoké platy, z nichž si mnozí v poválečných letech ušetřili opravdu velké sumy. Protože je leckdy neměli v bankách ale na hotovosti, nyní o jejich významnou část přišli.

Prakticky ve všech provozech a továrnách proto v pondělí 1. června vypukly menší i větší nepokoje. A to i mezi členy strany.

Jak opět připomíná Jakub Šlouf, mnozí komunisté vyhrožovali odchodem ze strany, někteří straničtí funkcionáři dokonce sebevraždou. V Plzni a také Praze vypukla dělnická povstání, která však byla záhy potlačena.

Více si poslechněte v pořadu Téma Plus, kde si o reformě roku 1953 povídáme s historiky Jakubem Rákosníkem a Jakubem Šloufem a pouštíme si dobové archivní nahrávky.

Spustit audio

Související