Jak se zdražovalo za socialismu? Není maso, nejsou auta, ale máme kosmonauta
V poslední době se mnohým z nás při pohledu na cenovky potravin v obchodech „protáčejí panenky“. Ale jak tomu bylo v minulém režimu? Potraviny hrály ve spotřebním koši domácností mnohem větší roli než dnes. A jestli se dalo na něčem ušetřit, bylo to právě jídlo. Zdražování základních komodit tak bylo velmi citlivou záležitostí. Pro režim, který konzumem občas vykupoval minulé hříchy, občas ho používal k uklidnění.
Jak se mu dařilo, nebo nedařilo pohybovat se na tomto tenkém ledě? A jak vynalézavý státní aparát byl při hledání způsobů, jak zvýšení cen zdůvodnit?
Čtěte také
Ačkoli nás zajímá hlavně zvyšování cen zboží, nesla se 50. léta spíše ve znamení politiky jejich pravidelného snižování.
Na rozdíl od sousedního Polska nebo Maďarska byla v Československu lepší hospodářská situace. I když na samém začátku dekády byly ekonomické problémy patrné i u nás, režim je razantně odložil měnovou reformou. A to státnímu aparátu po několik následujících let umožnilo, někdy až populisticky, snižovat ceny a zvyšovat platy.
Jen během páté dekády minulého století proběhla v socialistickém Československu celá série snižování cen. První už v roce 1953.
Tenkrát se týkalo zejména průmyslového zboží: ledniček, praček a také televizorů. Netýkalo se ale základních potravin, takže běžní občané byli celkem zklamaní. Lidé tehdy prý žertovali, že když se zlevní například lokomotivy, tak to nikomu moc nepomůže.
Není maso ani auta, ale máme kosmonauta
A proč režim i v dalším období kladl takový důraz právě na zachování cen základních potravin? Výdaje za jídlo tvořily v 50. letech bezmála 40 procent všech výdajů tehdejších domácností. Později to bylo kolem 30 procent. Dnes je tato položka spotřebního koše výrazně nižší a tvoří jen něco kolem 17 procent.
Čtěte také
Do potíží se socialistická ekonomika dostala až počátkem 60. let a zejména pak v období po druhém ropném šoku na konci 70. let, kdy už zdražování i základního zboží bylo nevyhnutelné.
Docházelo také k problémům v zásobování. Na nedostatek se reagovalo nadáváním, ale i humorem. Třeba v roce 1978, když vyletěl do vesmíru náš kosmonaut Vladimír Remek, se říkalo: „Není maso, nejsou auta, ale máme kosmonauta.“
K dalším dvěma poměrně ošemetným zdražováním pak musel režim přistoupit na počátku 80. let. V roce 1982 se zdražovalo maso, což se propagandisticky dost těžko zdůvodňovalo. Dostatek masa, jehož spotřeba u nás byla jedna z nejvyšších v celé Evropě, byl jakýmsi symbolem neustále rostoucí životní úrovně v socialistickém Československu. V roce 1984 pak podražilo pivo.
Čtěte také
Zvýšit cenu masa nebo piva se KSČ obávala a tajila to do poslední chvíle. Tvorba cen spotřebního zboží byla v minulém režimu velmi citlivou záležitostí, o které rozhodovalo nejužší vedení strany. Ceny základních potravin byly dotované a neměnily se po mnoho let. Jak náročné bylo pro státní aparát udržovat iluzi stále rostoucí životní úrovně? A do jaké míry obyvatelstvo této iluzi podléhalo?
O tom se dozvíte v pořadu Téma Plus. Hosty pořadu jsou historikové Zdeněk Doskočil, Martin Franc a ekonom a statistik Richard Hindls. V pořadu uslyšíte také několik ukázek z archivu Českého rozhlasu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.