Luboš Palata

Každý, kdo navštívil Polsko, ví, že druhá světová válka na něm zanechala obrovské jizvy. Pamatuji, jak jsem chodil částí Varšavy, kde nacisté vytvořili židovské ghetto.

ČR zavřela zelenou hranici se svým nejbližším sousedem, Slovenskem. Je to smutný krok. Ale věřme ministrovi vnitra Rakušanovi, že to byl krok nikoli první, ale až poslední.

Vyhrála v Itálii nedělní volby ultrapravice, nebo tam bude vládnout italská obdoba Občanské demokratické strany premiéra Petra Fialy? Záleží na úhlu pohledu.

Hybridní režim volební autokracie. Tak nazval Evropský parlament politické uspořádání v současném Maďarsku.

Nestává se často, aby nějaký politik po pár měsících ve funkci získal zásadní zahraniční ocenění. Cena „Člověk roku“, kterou získal premiér Petr Fiala, je ocenění významné.

Třicet dva bilionů korun. Tuto těžko představitelnou sumu chce po Německu jako reparace za škody způsobené nacistickou okupací vymáhat Jaroslaw Kaczynski.

Jde tady o velké peníze. V případě Polska v přepočtu o skoro bilion korun. Maďarsku jde o necelých 200 miliard korun, ale i to je na devítimilionovou zemi víc než dost.

Před několika dny byl v Moskvě vyjednávat o navýšení dodávek ruského plynu za snížené ceny maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó.

Asi by před deseti lety málokoho napadlo, že k takové situaci vůbec dojde. Že ministři zahraničí Česka, Rakouska a Slovenska zamíří přes Polsko nočním vlakem na Ukrajinu.

I když se nikomu, ani Čechům, ani Slovákům, nechce Visegrád pohřbívat, poslední rok v čele s Maďarskem Viktora Orbána ukázal, že životaschopného není na V4 skoro nic.