Luboš Palata: Polsko-ukrajinské vztahy ničí minulost. Kyjev a Varšava si dluží vzájemné omluvy
Polsko je přirozený a dnes zřejmě největší spojenec Ukrajiny. Tato věta, která se zdá na základě zkušeností s třetí rok probíhající ruskou agresí mnoha Čechům přirozená, má však svoje velká ale. Pro lidi, kteří Polsko a Ukrajinu a jejich vztahy sledují dlouhodobě, byla proto dosavadní bezpodmínečná polská podpora Ukrajině při její obraně před Ruskem vlastně překvapivá.
Vztahy mezi Varšavou a Kyjevem se totiž v době před začátkem ruské invaze nedaly rozhodně označit za bezproblémové, naopak procházely poměrně zásadní krizí. Krizí, jejíž kořeny jsou v sedmdesát až sto let staré historii velmi krvavého stýkání a potýkání Poláků a Ukrajinců na východním pomezí Evropy.
Jestliže bylo v minulých desetiletích složité dosáhnout usmíření mezi Čechy a Němci a dnes lze konstatovat, že se to podařilo, v případě Poláků a Ukrajinců je k tomu velice daleko.
Čtěte také
Důvodů je mnoho. Polsko-ukrajinský konflikt o národnostně smíšená území je podobně dlouhý, ale mnohem více krvavý než konflikt německo-český. Také v něm nejsou tak jednoznačné momenty, jako je v případě česko-německém nacistická okupace, její zločiny a vyhnání českých Němců popsané jako důsledek těchto německých zločinů na Češích.
V případě polsko-ukrajinském tu sice máme národnostní útlak Ukrajinců ze strany meziválečného Polska, složitou válečnou situaci. Ale krvavá řež především na Volyni v posledních dvou letech války byla opravdu nepředstavitelně brutálním vyvrcholením souboje Poláků a Ukrajinců o národnostně smíšená území.
Polský parlament označil svým usnesením, přijatým v roce 2016 hlasy všech hlavních politických sil, Volyň za genocidu, které se na Polácích dopustili Ukrajinci. Důsledky této vyhrocené a podle mého názoru mylné interpretace historie polskými politiky trvají dosud.
Oběti na obou stranách
Snahy o polsko-ukrajinské historické usmíření trpí touto polskou zdánlivou morální převahou. Ta přitom není na místě. Volyň byla místem velice krvavého etnického střetu mezi Poláky a Ukrajinci, ale desítky tisíc obětí byly na obou stranách.
Navíc na polské straně je ještě morální hypotéka akce Visla, poválečné vyhnání Ukrajinců z jihu Polska, které provázelo vypalování jejich vesnic polskou armádou.
V polské vládě dnes zaznívají hlasy, že vstup Ukrajiny do Evropské unie bude Polsko podmiňovat ukrajinským vyrovnáním se minulostí, například v podobě exhumace ostatků Poláků zavražděných na Volyni a podobně.
Našim polským a ukrajinským přátelům bych doporučoval si pozorně prostudovat česko-německou deklaraci a vzít si z ní příklad.
Především v tom, že otázky minulosti nesmí zatěžovat současnost a budoucnost vzájemných vztahů. A také to, že přiznat si vzájemně přešlapy a zločiny minulosti není slabost, ale síla. S konstatováním, že schopnost omluvy je jak v životě, tak ve vztazích mezi státy základem přátelství.
Autor je editorem pro web Seznam.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
