Petr Janyška: Češi objevují Polsko
Základním principem zahraniční politiky jsou dobré vztahy se sousedy. A my máme dva velké: Německo a Polsko. Zatímco ohledně velikosti, hospodářské i politické síly toho prvního nemá český občan pochyb, u Polska tomu tak zdaleka není.
Češi o Polsku a o Polácích téměř nic nevědí, často se na ně dívají svrchu, jako tak trochu na kšeftaře a katolické fanatiky. Ovšem kulturní tvůrci tam jezdili už od 60. let, a to jako do země zaslíbené nadýchat se čerstvého vzduchu, kultura tam byla daleko svobodnější a odvážnější než v Československu.
Čtěte také
Teprve v posledních pár letech se nahlížení na Polsko změnilo, české noviny už nechrlí zavádějící články o údajně špatné kvalitě polských potravin. Naopak najednou zjišťují, o kolik lépe dovedli Poláci využít evropské peníze na modernizaci země.
Najednou čteme o tom, kolik stovek kilometrů dálnic Polsko stihlo postavit, co všechno zmodernizovali. A v posledních pár letech začali Češi jezdit k Baltu a najednou objevují zajímavou zemi, navíc s příbuzným jazykem.
V politické rovině se čeští diplomaté a politici dlouho vyjadřovali o Polácích jako o těch, kdo si prý hrají na velmoc a nemají na to. Bylo to neblahé dědictví Václava Klause a jeho okolí, kteří se považovali za premianty postkomunistické Evropy. Dnes nás Polsko už ale v mnoha ohledech předběhlo.
V neklidné střední Evropě blízkost
Polsko je zkrátka regionální mocnost – ne že si na ni hraje. Je jí svou velikostí, svou silnou ekonomikou a dravostí. A také svou geopolitickou polohou mezi Německem a Ukrajinou, která ho dnes staví do zcela výjimečné role.
Čtěte také
Velmi vážně ho berou oba hlavní hráči Evropské unie Francie a Německo, setkávají se spolu v rámci tzv. Výmarského trojúhelníku.
Otázkou je, jak se s tímhle Polskem dovede popasovat česká politika. Dávno minuly časy, kdy se stýkali a osobně dobře znali disidenti obou zemí.
Je potěšitelné, že dnešní vlády obou států spolu udržují blízké vztahy. V současné střední Evropě to jsou jedny z mála, co nemají tendenci k autokracii a drží se demokratických principů. Projevem toho bylo i jejich společné zasedání minulou středu v Praze, už deváté v historii.
Taková setkání vlád nemáme téměř s nikým, se Slovenskem se nedávno zastavily.
Čtěte také
A z Varšavy teď přijel premiér Donald Tusk se 14 ministry, oslovoval Petra Fialu, jako „milý příteli, Petře“. Jako dva pravicoví liberálové by si mohli být přirozeně blízcí, Tusk je o něco liberálnější, Fiala zas konzervativnější.
Oba také vidí podobně Evropu. To se ukázalo při jejich jednáních, kdy oběma leží na srdci podpora Ukrajině, volný trh a konkurenceschopnost, jaderná energie, boj s nelegální migrací. To všechno chce Tusk během následujícího polského předsednictví v Radě EU prosazovat.
Jeden zádrhel by tu byl
Mezi oběma premiéry je ale jeden zádrhel: Zatímco Tuskova strana je v Evropském parlamentu členem mainstreamové Evropské lidové strany, Fialova ODS je u evropských konzervativců, kde je i Kaczyńského strana PiS.
Mezi Kaczyńským a Tuskem panuje otevřená válka a není tajemstvím, že politici ODS a především jejich europoslanci, jsou si léta daleko bližší s politiky Kaczyńského tábora, na evropské půdě je hájili a podporovali.
Takže: Polsko potřebujeme a musíme vědět, jak se k němu vztahovat. A máme velké štěstí, že v současné rozbouřené střední Evropě máme vedle Orbána a Fica takovéhoto souseda. Jeho vláda je naladěna na podobnou vlnovou délku jako česká.
Autor je publicista a bývalý diplomat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
