Lidé s handicapem dokážou spoustu věcí, stačí je jen podpořit, říká český Společensky prospěšný podnikatel roku Jakub Knězů

Další místa, kde se lidé naučí pracovat, pak nabízí na ovčí farmě, v pekárně, v prádelně či při úklidu. A dělají to tak dobře, že zakladatel a ředitel Etincelle Jakub Knězů se stal letošním EY Společensky prospěšný podnikatel roku.

Stigma handicapovaných

„Zaměstnáváme lidi s lehkým mentálním handicapem a snažíme se je dostat zpátky do života. Není to tak, že jsou odkázáni na pomoc. Dokážou spoustu věcí a stačí jim pouze podpora a pak fungují sami,“ říká Jakub Knězů, podle kterého v minulosti tito lidé ani nedostali příležitost zapojit se do normálního pracovního procesu.

Když řeknu, že neslyším, často se lidé leknou a utečou, popisuje prezidentka Svazu neslyšících

• Upravit
• Smazat

Středočeský Hradešín se stal loni na podzim vískou mezinárodního významu. Na kostýmní a módní show se sem sjeli nejkrásnější neslyšící celého světa. Přesněji řečeno je sem dovezl Josef Uhlíř.

„My jim tu příležitost dáme a oni zjistí, že něco dokážou, a to zjišťuje i společnost kolem. Ti lidé mají neskutečnou vůli pracovat a to je strašně důležité. Oni sami cítí, jak rostou, a dávají vám to najevo. To je perfektní, “ popisuje cestu lidí s handicapem na otevřený pracovní trh, která je hlavní náplní sdružení.

A na nezájem si v Etincelle stěžovat nemohou, protože k nim lidé přicházejí sami. Nejvíce naráží na to, že vůbec nemají představu o náročnosti zaměstnání. „Nemají pracovní návyky. Třeba že práce je každý všední den, že trvá určený počet hodin, že mají možnost přestávky, že dostanou mzdu. A to je musíme naučit,“ popisuje Knězů jednu z hlavních úloh, kterou plní.

Tou druhou je pak výběr správného zaměstnání, které je daný člověk schopen vykonávat a při kterém posuzují jeho schopnosti.  „Tato příležitost nějaký čas trvá, a pokud se to nepodaří, tak skončí. Prostě tam musí být nějaký pokrok a výkon. Ale dost často zůstávají u nás, protože se rozšiřujeme a potřebujeme je.“

(Ne)vychovaná společnost

Etincelle si za cíl také dává změnit pohled společnosti na handicapované a odstranit předsudky, což se postupně daří, říká Jakub Knězů. „Ozval se nám třeba nadnárodní kavárenský řetězec, že by chtěl zaměstnat naše kavárníky do nové pobočky na Staroměstském náměstí, a oni tam normálně fungují.  Domlouváme se třeba s Českou poštou nebo v jedné logistické firmě pracují naši bývalí zaměstnanci ve skladu.“

Z pomáhání druhým mám větší radost než z vlastních úspěchů, říká šestinásobný paralympijský vítěz Jiří Ježek

• Upravit
• Smazat

Musíme si pomáhat – takový je název celorozhlasového tematického týdne. Proto jsme jako titulní téma další veřejné debaty Plusu zvolili: „Proč si pomáháme? Dobrý skutek versus ego.“

Sdružení tvoří pět firem, které provozují bistra, kavárny, pekárnu, prádelnu, úklidové týmy a farmu. Aktuálně vyjednává o dalších pobočkách třeba i se státními společnostmi. To, že si firmy pomocí jejich služeb mohou řešit tzv. institut náhradního plnění, Jakubovi Knězů nevadí. „Ve firmách je ta motivace různá, i s firmou, které jde čistě o náhradní plnění, spolupracujeme rádi. Ale jsou firmy, které jsou motivovány čistě společenskou odpovědností nebo tím, že nás chtějí podpořit,“ uvádí a doufá, že titul EY Společensky prospěšný podnikatel roku pomůže Etincelle zvýšit kredit a tím zájem o handicapované.

Aktuálně se v Česku vede debata o financování neziskového sektoru a třeba prezident Miloš Zeman nebo premiér Andrej Babiš z hnutí ANO mluví o omezení financování neziskovek. Jakub Knězů to nechápe.

„Myslím si, že tomu vůbec nerozumí a jsou ztraceni ve svých světech. Neví, co neziskovky dělají. Pokud se starají o seniory nebo o děti, tak je jejich role nezastupitelná a ukažte mi jednu státní organizaci, která to dělá lépe než dobrá neziskovka. Samozřejmě ale nejsou všichni v neziskovém sektoru bozi,“ říká ředitel Etincelle, který jedním dechem doplňuje, že jejich organizace je schopna si peníze vydělat prací a nejsou tedy typickou neziskovou organizací.

Z novinařiny k neziskovce

Jakub Knězů vystudoval žurnalistiku a masovou komunikaci na Univerzitě Karlově a jako novinář léta působil v České televizi, kde byl investigativním novinářem i editorem. Po dlouhodobé aktivitě v neziskovém sektoru založil v roce 2005 občanské sdružení Etincelle, jehož je od té doby ředitelem.

Host: Vlasta Urbanová, ředitelka chráněné dílny Lemniskáta - život bez bariér

• Upravit
• Smazat

Jak se naše společnost chová k lidem s mentálním hendikepem a s jakou lhostejností, nebo naopak zákeřností, se někdy potýkají při komunikaci se zdravými lidmi.

„Chtěl jsem něco tvořit, dělat to sám a být za to zodpovědný. Teď máme 200 zaměstnanců, několik firem a provozoven. Něco se podařilo, něco se pokazilo, ale je to naše,“ říká o přechodu z vysokých novinářských pozic do neziskového sektoru.

Pomohla k tomu i reportáž o handicapovaných lidech, kterou natáčel. „Do té doby jsem točil o politice a byznysu a s mikrofonem jsem stíhal lidi, kteří mi byli protivní. Pak jsem točil reportáž v ústavu kousek za Prahou pro mne v nepochopitelném prostředí. Lidé bydleli v pokojích po deseti a dělili se o oblečení a třeba i kartáček na zuby. To byl takový ten emoční moment, který odstartoval mou cestu k sociálnímu podnikání“ dodává Jakub Knězů, letošní EY Společensky prospěšný podnikatel roku.