Z pomáhání druhým mám větší radost než z vlastních úspěchů, říká šestinásobný paralympijský vítěz Jiří Ježek

Tentokrát jsme vyjeli do Pardubic a v 90 minutách jsme se zaměřili na různé formy a různé motivace pomoci. Jako tradičně se mohli zapojit fanoušci na sociálních sítích i diváci v sále pardubického zámku. Debata byla rozdělena do tří tematických bloků, první z nich uvozovala otázka: Děláme dobré skutky hlavně kvůli sobě?

Vesmírné zrcadlo

Novinářka Markéta Kutilová je přesvědčená, že ano. „Někde uvnitř nás věříme v jakési vesmírné zrcadlo nebo vyšší moc a věříme, že každý dobrý skutek se nám v dobrém vrátí.“ V takovou návratnost věří i Tereza Jurečková, zakladatelka projektu Pragulic.

15 fotografií

„Nemyslím si, že bychom měli zdůrazňovat tu dichotomii, jestli to děláme pro sebe nebo pro druhé. Lidé dělají dobré skutky na základě emocí, které máme částečně emočně dané, částečně jsou v nás kulturně a sociálně posílené. Na základě toho se rozhodneme udělat nějaký dobrý skutek a máme z toho emocionální potěšení. Děláme to částečně kvůli sobě, ale pomoc to nesnižuje,“ zdůrazňuje Petr Svatoň ze Spolku pro efektivní altruismus.

Přetavit handicap v pomoc

Když Jiří Ježek v 11 letech přišel o nohu, potřeboval, aby mu spousta lidí pomáhala. Stejně tak s přípravou na sportovní kariéru. V překonávání svého handicapu i v cyklistice uspěl – je šestinásobným paralympijským vítězem.

Jiří Ježek|foto: Khalil Baalbaki,Český rozhlas

„Když jsem zjistil, že já sám už jsem dosáhl toho, co jsem od sportu a života dosáhnout chtěl, tak je čas pomoc nějakým způsobem vracet. Mám z toho možná ještě větší radost než z těch vlastních úspěchů, protože mi pomoc přinesla dvojitý zážitek,“ svěřuje se v debatě.

Když se z pomoci stane byznys

Projekt Pragulic, který spoluzaložila Tereza Jurečková, je sociálním podnikáním, které umožňuje lidem bez domova vydělávat si tím, že jako průvodci ukazují zájemcům město tak, jak ho vidí oni. Podle Jurečkové mají právě oni výhodu v unikátní znalosti konkrétního města.

Pragulic tak pomáhá lidem bez domova, ale zároveň je byznysem. „My si na tom zakládáme. Vznikají i organizace, které dělají dobro, ale nemusí získávat jen peníze od státu, ale kombinují zdroje financování. My si 100 % vyděláme sami, to znamená, že jsme závislí jen na příjmech z prohlídek,“ vysvětluje.

Když se něco děje…

Lukáš Curylo, ředitel Charity Česká republika, vysvětluje, že jejich organizace se nezaměřuje cíleně na jednu formu pomoci, ale každá z jejich poboček identifikuje problémy daného regionu a snaží se je řešit. Přiznává ale, že lidé pomáhají snadněji tam, kde se aktuálně něco děje.

Lukáš Curylo|foto: Khalil Baalbaki,Český rozhlas

„Emocionální dopad záběrů z katastrofy v lidech vyvolává sounáležitost a snahu pomoci, organizace na tu poptávku pomoci reagují, i Charita, a snaží se zprostředkovat pomoc v dané zemi. Ale nedával bych to do kontrastu, protože pak je dlouhodobá pomoc – třeba adopce na dálku, kde lidé dlouhodobě pomáhají třeba menší částkou, zajímají se o vývoj toho dítěte, vývoj v dané zemi, a altruismus se projevuje dlouhodobě. Někoho dojmou emoce a chce reagovat okamžitě, někdo chce vidět dlouhodobý efekt.“

Sexy témata

Markéta Kutilová doplňuje, že záleží i na tématu – některá jsou „sexy“ a popularizují se v médiích, takže je tím zasaženo hodně lidí, kteří chtějí pomáhat. Nabízí i svou vlastní zkušenost:

„Když jsem v roce 2007 poprvé přijela do Demokratické republiky Kongo do oblasti, kde bylo 200 tisíc znásilněných žen a dětí, tak tam bylo organizací, které jim pomáhaly, jako šafránu. Pak začalo přijíždět víc médií, víc se o tom mluvilo a během několika let tam byly desítky až stovky organizací, které jim začaly pomáhat.“

Poslechněte si celou debatu Českého rozhlasu Plus, nebo se podívejte na video. Dozvíte se například, jestli podle hostů pomáháme víc cizím lidem než svým blízkým, nebo jestli může dobročinnost i škodit.

Společná fotografie štábu s hosty|foto: Khalil Baalbaki,Český rozhlas