Lída Rakušanová

Andrej Babiš je obchodník a nepřekvapuje, že dokud mu jeho politický byznys vynáší, nevzdá se ho. Jak vyplynulo z jeho brífinku, považuje stát i nadále za „rodinnou firmu“.

Když se premiér Fiala vrátil loni v březnu z návštěvy Kyjeva a novináři se ho ptali, proč se vystavil nebezpečí, odpověděl, že to udělal, protože je to správné.

Snad nic nebylo v právě uzavřené volební kampani skloňováno ve všech pádech tak často jako slovo „mír“. Chtějí ho všichni, ale otázka je, jak si ho kdo představuje.

„Pan Babiš má peněz dost, nepotřebuje krást. Proto jsou ti ostatní proti němu“. Nějak takhle to rezonuje mezi expremiérovými voliči.

Čím dál tím zoufaleji zní výzvy ukrajinského prezidenta, aby Západ konečně poskytl ukrajinským vojákům zbrojní systémy, kterými by se mohli agresorům efektivněji bránit.

„Odvolám vládu,“ hlásá na billboardech kandidát na prezidenta Jaroslav Bašta z Okamurovy SPD. Kdyby něco obdobně nesplnitelného nabízel spotřebitelům, čekala by ho pokuta.

„Příští rok bude průměrný: mezi rokem špatným a ještě horším“ – tahle sarkastická hláška koluje v Česku v posledních dnech tohoto roku mezi lidem.

Jeden nečekaný dárek k vánocům vláda Petra Fialy už České republice dala: je jím výborně odvedené předsednictví Evropské unii, které v Bruselu evidentně nikdo nečekal.

Česko chudne. A to, jak před pár dny sdělila veřejnosti zdejší investiční společnost Cyrrus, ve třetím čtvrtletí tohoto roku nejrychleji ze všech osmatřiceti zemí OECD.

Bude to začátkem března 10 let, co v Náchodě demonstrovaly stovky lidí proti plánům zahraničních firem zkoumat tamní ložiska plynu, skrytých v břidlici.