Lída Rakušanová: Souzení soudce. Na co si tu hrajeme?
Je ironií osudu, že je to zrovna Petr Pavel, kdo teď musí v roli prezidenta posoudit, zda je soudce Robert Fremr vzhledem ke své předlistopadové minulosti hoden být členem instituce tak ctihodné, jako je Ústavní soud.
S totalitním režimem se před listopadem 89 stačili navzdory svému mládí závažně zaplést oba dva. A oba toho ve chvíli, kdy se ocitli před vrcholem své kariéry, veřejně litovali.
Jenže zatímco Petru Pavlovi voliči i vzhledem k jeho konkurentovi v prezidentském klání raději potvrdili, že se kál dostatečně upřímně, čistota svědomí Roberta Fremra, ačkoliv ho do funkce ústavního soudce doporučila většina soudcovských veličin a také senátorů, se ještě zkoumá.
Čtěte také
Je to zvláštní v zemi, kde se většina obyvatelstva, které se nedostalo milosti pozdějšího narození, tváří, jako by se jí těch dvacet let dusivé „normalizace“, které následovaly v srpnu 1968 po převálcování pražského jara ruskými tanky, vůbec, ale vůbec netýkalo.
Přitom musel každý, kdo tady v oněch letech žil nebo dospíval, dýchat tu atmosféru permanentní přetvářky a studu z vlastního ponížení. Těch, kteří si nenechali zlomit páteř, byla jen hrstka. Ostatní drželi ústa a krok. A část z nich se, údajně „kvůli dětem“ ale hlavně kvůli vlastní kariéře, sešikovala pod totalitním praporem.
V roce 1989 měla komunistická strana Československa přes milion a půl členů a zhruba 200 tisíc kandidátů na členství. Po 17. listopadu z nich většina zahodila partajní legitimaci do první popelnice, kterou potkali. Dějiny začaly pádit a na nějaké sebezpytování nebyl údajně čas.
Kvadratura kruhu
Čtěte také
Petr Pavel a Robert Fremr patří v každém případě k těm, kteří šanci na život ve svobodě rozhodně nepromarnili a za posledních třicet let naopak výrazně přispěli k renomé České republiky jako demokratického právního státu, který dodržuje pravidla a je na něj spolehnutí.
Petr Pavel nejen svým úspěšným působením ve funkci předsedy vojenského výboru NATO, ale například i tím, že v roce 1993 neváhal v Jugoslávii na mírové misi UNPROFOR vysvobodit se svou jednotku padesátku francouzských vojáků, uvízlých ve válečné zóně mezi Srby a Chorvaty. Francouzi jsou mu za to vděční dodnes.
Robert Fremr dělal republice čest jako soudce Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu i jako místopředseda Mezinárodního trestního soudu. V roce 2020 se stal Právníkem roku v oboru trestního práva.
Zda tohle všechno vyváží jeho evidentně víc než shovívavé hodnocení sebe sama v době před listopadem, má teď rozhodnout prezident. Což je zrovna v jeho případě tak trochu kvadratura kruhu. Nezbývá než se ptát, na co si tu vlastně hrajeme…
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Související
-
Lukáš Jelínek: Zasypou Ústavní soud kostlivci ze skříní?
„Nechci situaci lámat přes koleno a uspěchat to,“ poznamenal na adresu jmenování Roberta Fremra ústavním soudcem prezident Petr Pavel.
-
Radko Kubičko: Ústavní dvacetiletí Pavla Rychetského
Dvacet let v jedné z nejvyšších ústavních funkcí, to asi nemá v české politice obdoby. Pavel Rychetský ale vstoupil do nejvyšší politiky hned po listopadu 1989.
-
V justici máme 60 procent žen. Ústavní soud ale zůstává mužskou institucí, kritizuje právnička
„Představte si opačnou situaci, kdy bychom měli 14 žen a jednoho muže. Mám trošku nadneseně řečeno pocit, že to už by se zapalovaly barikády,“ upozorňuje Marie Zámečníková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
