Lída Rakušanová: Nepřiznané masakry

Kdyby byla Česká republika vyspělým demokratickým státem, musely by se v ní touto dobou konat oficiální pietní akce, připomínající její temnou minulost, hned na celé řadě míst.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Smiřování na splátky

Děje se tak zatím pouze v Brně, kde tamní zastupitelé vyjádřili už v roce 2015 svou „Deklarací smíření a společné budoucnosti“ lítost nad jedním z největších excesů divokého odsunu: nad brněnským pochodem smrti, kdy z nařízení tehdejšího národního výboru muselo na konci května 1945 opustit město ze dne na den kolem 20 tisíc brněnských Němců, převážně žen a dětí. Na 1700 jich brutální zacházení na cestě do Rakouska nepřežilo.

Od roku 2015 se od hromadného hrobu v Pohořelicích koná každoročně do Brna Pochod smíření. V průběhu let se z něj stala renomovaná událost, které se účastní osobnosti veřejného života z České republiky, z Rakouska i Německa. A ve svých projevech ji zpravidla nazývají „historickým milníkem v procesu vypořádávání se zdejší společnosti s touto temnou kapitolou českých dějin“.

Bez soudu

Čtěte také

Lída Rakušanová: 73. Sudetoněmecký sjezd jako historický zlom?

Bohužel, v Čechách nemá tento signál z Moravy, vynecháme-li pár pamětních desek s mlžícími, záměrně nespecifikovanými nápisy, na kterých je řeč o „všech nevinných obětech násilí“ a u nichž lokální politici pronášejí ve výročních dnech pár letmých slov, dodnes žádnou oficiální odezvu brněnského kalibru. Přitom je kolektivní podvědomí v Čechách zatíženo břemenem minulosti neméně než na Moravě.

Na přelomu května a června 1945 zavraždili v severočeských Postoloprtech stovky, ne-li téměř dva tisíce lidí nikoli neblaze proslulé Revoluční gardy, ale na rozkaz shora příslušníci československé armády. Byl to vůbec největší masakr českých Němců na území Československa v roce 1945. A zastupitelé Ústeckého kraje dodnes mlčky přihlížejí, jak v dotyčném regionu mizí jedna připomínka tehdejších zvěrstev za druhou.

Lída Rakušanová|foto: archiv Lídy Rakušanové

Naštěstí suplují jejich roli občanské iniciativy, a to akcemi, jako byla například ta, kdy učitelé dějepisu několika gymnázií z Prahy a z lounského okresu uspořádali už druhým rokem vzpomínkový pochod studentů s happeningem na místě nedávno zbouraných postoloprtských kasáren, kde čeští vojáci vraždili před 78 lety civilní obyvatelstvo. Bez soudu a jen proto, že to byli Němci. 

Možná se k téhle iniciativě časem připojí i politici, a to nejen z Ústí nad Labem. Takhle nějak to totiž svého času začínalo i v Brně. I tam stáli u zrodu Pochodu smíření mladí lidé, kteří se na neschopnost politiků vypořádat se s minulostí už nemohli dívat.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu