Veronika Lefrançois: Vzestup a pád Fiatu
Od renesančních mistrů přes slavné operní árie až po neapolskou pizzu – Itálie je synonymem tvořivosti a elegance. Ve 20. století se k umění, kultuře a gastronomii přidaly i technické ikony, které daly světu nový obraz italské kreativity. Mezi nimi vynikly třeba motocykly Vespa, kávovary De’Longhi, ale také Fiat – značka, která symbolizovala modernitu, inovace a ambice celé země.
Fiatku založil v Turíně v roce 1899 dnes už legendární Giovanni Agnelli. Byla jednou z prvních automobilek v Evropě a stala se nejen synonymem italské průmyslové síly, ale i ztělesněním naděje pro miliony Italů.
V poválečných letech přitahovala z jihoitalských oblastí do Turína tisíce lidí, kteří toužili po stabilním zaměstnání a lepší budoucnosti. Práce ve Fiatu jim nabízela nejen jistotu výdělku, ale i příležitost zúčastnit se rychlé modernizace, která v té době zásadně proměňovala italskou společnost.
Vozy Fiat, jako například ikonický model 500, se staly nejen nedílnou součástí italské kultury, ale i symbolem národní hrdosti a pokroku.
Konec poválečného zázraku
Avšak poválečný zázrak, kdy Fiat táhl italskou ekonomiku, je už minulostí. Automobilový průmysl v celé Evropě se dnes potýká s krizí, která zasáhla i giganty, jako je Volkswagen. Na Apeninském poloostrově své dominantní postavení už před časem ztratil také Fiat.
Čtěte také
Kolébka značky, město Turín, se stalo symbolem průmyslového úpadku, kterému dnes automobilky čelí. Kdysi prosperující historická továrna Mirafiori, kde se vyrábějí například elektrické modely Fiatu 500, je dnes jen stínem své bývalé slávy.
Po většinu tohoto roku se tu musela výroba pozastavit kvůli nízké poptávce, což vedlo k tomu, že téměř 3000 pracovníků skončily na nucené dovolené se sníženými platy.
Velký koncern
Fiat se však své tradiční italské identity začal vzdávat už během svého sloučení s Chryslerem v roce 2014. Tento krok znamenal odklon od rodinného modelu podnikání směrem k nadnárodnímu korporátnímu přístupu. Další milník přišel v roce 2021, kdy se Fiat Chrysler sloučil s francouzským koncernem PSA a vznikla skupina Stellantis.
Ale ani tento obrovský koncern nedokázal zcela zachránit italskou výrobu, která se potýká s dlouhodobými problémy. Stellantis, čtvrtý největší výrobce aut na světě, je dnes posledním velkým hráčem na italském území a je tu považován za přímého dědice Fiatu.
Čtěte také
Kromě Fiatu pod jeho správu spadají všechny významné italské značky, jako jsou Alfa Romeo, Lancia a Maserati. Přesto se i tento koncern potýká s obrovským propadem poptávky po elektrických vozidlech, rostoucí konkurencí ze strany čínských výrobců a vysokými náklady na přechod k elektromobilitě.
Situace vyústila začátkem prosince v nečekanou rezignaci generálního ředitele Stellantis, Carlose Tavarese, který koncern vedl od jeho vzniku. Italská vláda jeho odchod chápe jako příležitost ke zlepšení dosud napjatých vztahů s automobilkou.
Řím dlouhodobě požadoval ochranu místních továren a zvýšení investic do země. Nyní doufá, že nadcházející jednání posílí roli Itálie v evropských operacích Stellantis, což by pomohlo obnovit historické postavení země v automobilovém průmyslu a zajistit tak i pracovní místa.
Autorka je publicistka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
