Lída Rakušanová: Prezidentových sto dnů pod drobnohledem

Což se dá ovšem zrovna tak vidět i pozitivně, a to tak, že jako týmovému hráči se Petru Pavlovi jednoduše příčí si egoisticky přivlastňovat všechny úspěchy. Na české politické scéně je to sice nezvyklý, ale tím příjemnější fenomén.

Čtěte také

Petr Hartman: Sto dnů na Hradě a plnění plánu Petra Pavla

Pokud jde o prezidentův konkrétní výkon za posledních sto dnů, je nepochybně co do posílení postavení a image České republiky v zahraničí kladný až neuvěřitelně: za pouhé tři měsíce se stihl nejen osobně představit ve své nové funkci ve všech čtyřech sousedních státech, ale také ujistit Ukrajinu – a to nikoli z relativně bezpečného Kyjeva, ale téměř z bojové linie na východě země – o další podpoře ze strany České republiky.

Do nebezpečné východní Ukrajiny přitom jako zatím jediný západní státník nejel kvůli adrenalinu, ale proto, aby se tam jako představitel průmyslově vyspělého státu setkal s gubernátorem Dněpropetrovské oblasti Lysakem a nabídl mu při poválečné obnově tamní průmyslové infrastruktury vzájemnou spolupráci.

Toxický vztah mezi vládou a opozicí

Čtěte také

Petr Honzejk: Lepší prezident na motorce než u desátého stakanu

Svých prvních sto dnů ve funkci prezidenta pak završil Petr Pavel krokem, který jeho předchůdce dlužil sousednímu Bavorsku, jenž po 2. světové válce převzalo patronát nad vyhnanými sudetskými Němci, už řadu let: při zahajování Bavorsko-českých týdnů přátelství v Selbu poděkoval Petr Pavel jmenovitě mluvčímu Sudetoněmeckého krajanského sdružení Berndu Posseltovi, jehož zásluhou byl v roce 2015 ze stanov sdružení vypuštěn požadavek na vrácení zkonfiskovaného majetku, za „posun v Sudetoněmeckém krajanském sdružení“ směrem ke zlepšení vzájemných vztahů.

Naštěstí přijel tehdy Petr Pavel do Selbu na motorce, což v českých médiích zcela vytěsnilo obvyklou populistickou manipulaci s obrazem sudeťáka coby tradičního nepřítele. Na bavorské politické scéně zapůsobila slova českého prezidenta jako balzám: byl to signál, že se Česko dokáže vyrovnat s temným stínem své minulosti i na politické úrovni.

Lída Rakušanová|foto: archiv Lídy Rakušanové

Bohužel, podstatně chudší je bilance prezidentových prvních sta dnů na domácí scéně. Být mediátorem v dialogu mezi vládou a opozicí, jak to slíbil při své inauguraci, se mu zatím moc nedaří.

Názorně to ilustruje jeho projev v parlamentu, ve kterém nabádal poslance k větší toleranci a sotva za ním zaklaply dveře, pokračovali poslanci v obstrukční paralýze vesele dál. Dlužno ovšem dodat, že dnešní vztah mezi vládou a opozicí je už natolik toxický, že prostředkovat mezi oběma tábory je jako chtít rozetnout začarovaný kruh. A kouzelníkem Petr Pavel bohužel není.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu