Ondřej Konrád: Ypsilonka – konec, ale snad i začátek
Když od konce 60. let přijíždělo stále pravidelněji do Prahy k hostování liberecké Studio Ypsilon, byly to pokaždé velké divadelní události. S takovou dávkou kreativity a hravé původnosti se okouzlené publikum jinde nemohlo setkat.
Pro Ypsilonku, jak se ansámblu založenému roku 1963 původně výtvarníkem Janem Schmidem začalo ihned říkat, byla od počátku typická jakoby pásma na nějaké téma. Sled skečů bohatě doplňovaných hudební stránkou, neboť všichni herci zpívali a většinu režisér a autor libret Schmid přiměl i ovládat nějaký instrument, přitom držel pevně pohromadě.
Báječná léta
Počínaje legendárními tituly Encyklopedické heslo XX. století, Carmen nejen podle Bizeta, Michelangelo Bunoarotti, nebo Život a smrt K. H. Máchy profilovala soubor „kolektivní improvizace“, jak principu Ypsilonky Schmid říkal. A ke kterému si vybíral herce se schopností okamžitě reagovat na podněty a rozvíjet je. Objevoval je, i coby pedagog DAMU.
Čtěte také
Ypsilonce se koncem sedmé dekády povedlo přesídlit do Prahy, i když se přidělený prostor v paláci Olympic dlouho rekonstruoval a soubor se v něm naplno rozjel až před půlí osmdesátých let.
A šťastně navázal na předchozí éru sérií skvělých představení: Depeše a jiné na kolečkách, Voni sou hodnej chlapec aneb anabáze Jaroslava Haška, Amerika (podle Franze Kafky), anebo zábavná pojetí ikonických českých oper Prodaná nevěsta (pod titulem Pojď domů) a Rusalka.
Po roce 1989 divadlo také úspěšně cestovalo po světě. Za šedesát let existence jím prošla řada zvučných jmen (namátkou Martin Dejdar, Jiří Lábus, Oldřich Kaiser, Jiří Schmitzer, Bronislav Poloczek a další), herecké i hudební schopnosti členů využívala jeden čas intenzivně filmová režisérka Věra Chytilová, vznikla i poboční scéna pro studenty divadelní fakulty.
Rozhodující procenta
Na což volně navazuje projekt nového ředitele Františka Tománka, vzešlého z výběrového řízení, které uspořádal zřizovatel, pražský magistrát.
Čtěte také
Jan Schmid totiž v už poměrně pokročilém věku vloni zemřel, a jelikož si bohužel nevyhlédl žádného nástupce své ojedinělé poetiky, vyvstala otázka, kam a jak se už nějaký čas viditelně zpomalené divadlo může ubírat.
Tendru se sice zúčastnila skupina herců Ypsilonky, ale patrně nenabídla městu pro jeho příspěvkovou organizaci perspektivní výhled.
Magistrát se totiž řídí ukazatelem aspoň částečné soběstačnosti divadel – pokud je okolo třiceti procent, město je podporuje, v současnosti jde asi o deset pražských institucí. Dlouhodobější ztrátu ale nést odmítá, a to se týká právě Ypsilonky.
A jelikož nový ředitel, zároveň děkan DAMU míní Ypsilonku proměnit ve výukové umělecké pracoviště fakulty, jeho koncept dostal zelenou. Verdikt magistrátu se živě diskutuje a nechybí protestní hlasy nejen zevnitř Ypsilonky.
Ale věc se přitom jeví poměrně jasně: Schmidt druhdy stvořil cosi úžasného a jedinečného a dokázal to několik dekád rozvíjet. S jeho odchodem to však zákonitě zaniká, jak tomu v podobných případech ani jinak být vlastně nemůže.
A nelze mít městu za zlé, že nevidí smysl udržovat finančně náročnou Ypsilonku jen z nějaké piety a chce naopak, aby se v prostoru na přitažlivé adrese začalo dít zase něco jiného. Nač se divadelní obec může znovu těšit.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
