Karel Hvížďala: Odešel principál, Ypsilonka zůstává
Tak by mohla znít největší poklona, kterou může složit zasvěcený divák Janu Schmidovi, principálu divadla Ypsilonka, které vedl od roku 1963 jednašedesát let. Říká se: Umění je schopnost dát osobním zážitkům, strastem, láskám, zkušenostem a všelijak nasbíraným skutečnostem svůj, nezapomenutelný, originální styl.
A právě tohle Jan Schmidt uměl na divadle od prvopočátku, když v Liberci, kde byl na vojně, založil vojenský amatérský soubor, s nímž inscenoval Encyklopedické heslo 20. století.
Čtěte také
Tehdy se na jevišti objevili poprvé dva kamarádi Karel Novák a Jan Schmid se svými ženami Jitkou Novákovou a Zuzanou Schmidovou v hlavních rolích. O pár let později jsem toto představení shlédl v pražské Redutě a hned bylo jasné, že k našim generačně spřízněným divadlům přibyl další výrazný soubor.
Po Divadle Na zábradlí, Semaforu a Činoherním klubu tu byla Ypsilonka, která se lišila velkou mírou kreativní improvizace.
Hlad po niternějším prožitku
Všechna tato divadla do roku 1989, tedy v době vládnoucí nenormality, měla jedno společné, jak už jsem napsal do jejich výroční publikace ke 30. výročí v roce 1994, a to bylo hledání otevíracího, osvobozovacího vlastního slova, s kterým obnažovala neznámý a jí zcela cizí ideologií pokřivený prostor. Pomocí tohoto vlastní slova-znaku hledala a pozvolna vytvářela vlastní organický řád.
Čtěte také
Jan Schmid vystudoval UMPRUM a původně byl výtvarníkem Severočeského loutkového divadla, později Naivního divadla v Liberci, z kterého se zrodila Ypsilonka. Nebyla to ale náhoda, divadlo ho přitahovalo již za studia, dělal asistenta režiséru Emilu Radokovi, tehdy jednomu z nejvýraznějších osobností našeho divadla, který stál i u zrodu Laterny magiky, kde mu dělal asistenta Miloš Forman.
Proto mohl Jan Schmid od počátku v Ypsilonce pracovat i jako režisér, scénárista, dramatik, zpěvák či herec a později i jako profesor na DAMU.
Když Janu Schmidovi a Ypsilonce kritici vyčítali, že jeho scéna jde snadnou cestou zábavy, odpověděl: „Potřeba bavit se vyplývá z všeobecné ztráty jistot dnešního člověka ve světě, a není nic špatného na tom, že divadlo diváka na chvilku vytrhne z jeho starostí, osvobodí ho a pomůže mu k nadhledu. Samozřejmě jsem usiloval vždycky i o to, aby smíchové a zábavné roviny unesly i svůj opak... Lidé chtějí zachytit i jakýsi signál prozřetelnosti. Mají hlad po niternějším prožitku.“
Jan Schmid zemřel 3. června 2024 v Praze.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
