Karel Hvížďala: Odešel principál, Ypsilonka zůstává

A právě tohle Jan Schmidt uměl na divadle od prvopočátku, když v Liberci, kde byl na vojně, založil vojenský amatérský soubor, s nímž inscenoval Encyklopedické heslo 20. století.

Čtěte také

V každém z nás je něco, co máme všichni společné a na čem bychom se mohli domluvit, řekl v Momentech herec a režisér Jan Schmid

Tehdy se na jevišti objevili poprvé dva kamarádi Karel Novák a Jan Schmid se svými ženami Jitkou Novákovou a Zuzanou Schmidovou v hlavních rolích. O pár let později jsem toto představení shlédl v pražské Redutě a hned bylo jasné, že k našim generačně spřízněným divadlům přibyl další výrazný soubor.

Po Divadle Na zábradlí, Semaforu a Činoherním klubu tu byla Ypsilonka, která se lišila velkou mírou kreativní improvizace.

Hlad po niternějším prožitku

Všechna tato divadla do roku 1989, tedy v době vládnoucí nenormality, měla jedno společné, jak už jsem napsal do jejich výroční publikace ke 30. výročí v roce 1994, a to bylo hledání otevíracího, osvobozovacího vlastního slova, s kterým obnažovala neznámý a jí zcela cizí ideologií pokřivený prostor. Pomocí tohoto vlastní slova-znaku hledala a pozvolna vytvářela vlastní organický řád.

Čtěte také

Jsem samotář a sólista. Zemřel divadelník a zakladatel a ředitel Studia Ypsilon Jan Schmid

Jan Schmid vystudoval UMPRUM a původně byl výtvarníkem Severočeského loutkového divadla, později Naivního divadla v Liberci, z kterého se zrodila Ypsilonka. Nebyla to ale náhoda, divadlo ho přitahovalo již za studia, dělal asistenta režiséru Emilu Radokovi, tehdy jednomu z nejvýraznějších osobností našeho divadla, který stál i u zrodu Laterny magiky, kde mu dělal asistenta Miloš Forman.

Proto mohl Jan Schmid od počátku v Ypsilonce pracovat i jako režisér, scénárista, dramatik, zpěvák či herec a později i jako profesor na DAMU.

Karel Hvížďala|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Když Janu Schmidovi a Ypsilonce kritici vyčítali, že jeho scéna jde snadnou cestou zábavy, odpověděl: „Potřeba bavit se vyplývá z všeobecné ztráty jistot dnešního člověka ve světě, a není nic špatného na tom, že divadlo diváka na chvilku vytrhne z jeho starostí, osvobodí ho a pomůže mu k nadhledu. Samozřejmě jsem usiloval vždycky i o to, aby smíchové a zábavné roviny unesly i svůj opak... Lidé chtějí zachytit i jakýsi signál prozřetelnosti. Mají hlad po niternějším prožitku.“

Jan Schmid zemřel 3. června 2024 v Praze.

Autor je publicista