Jan Fingerland: Smrt v Belfastu
Britský poslanec Enoch Powell před téměř 60 lety vyvolal poprask svým projevem o „řekách krve“. Varoval, že pokud jeho země nezpomalí příliv imigrantů, skončí celá věc krveprolitím. Spojené království se v krvi zatím netopí, ale Powellova řeč se s odstupem času zdá přece jen o něco méně vyhrocená, než kdysi. Připomínají to události tohoto týdne, které se odehrály v severoirském Belfastu.
Nechyběla snad žádná ingredience výbušné směsi: imigrant tmavé pleti za bílého dne s nožem v ruce málem zavraždil místního obyvatele. Do ulic následně vyrazily skupiny mladíků, kteří ohrožovali všechny, kdo nebyli bílí. Zapalovali také domy a auta, což místní politici označili za „pogrom“.
Ponurý ráj
Jak už to bývá, celá věc má celou řadu vrstev a kontextů. Jedním je skutečnost, že jde o Severní Irsko, periferní území s vlastními dost závažnými ekonomickými problémy, horšími než jinde v Británii.
I proto je tu imigrantů méně, včetně těch afrických, ale přicházejí do velmi specifického prostředí, v němž se zatím lidé nenaučili dostatečně absorbovat i mnohem menší kulturní odlišnosti. Dosud neuplynulo ani 30 let od uzavření velkopátečních dohod, zdejší mír je stále velmi křehký.
Čtěte také
Katolíci a protestanti se bedlivě vzájemně hlídají, obývají vlastní ulice a čtvrti, chodí do jiných škol i hospod. Příchod Afričanů a Asiatů tuto nedůvěru nenaředil, ale naopak posílil.
Imigranti navíc vytvořili obtížně vypočitatelnou menšinu v křehkém systému, v němž obě hlavní komunity ztratily šanci stát se většinou. Přistěhovalci jsou navíc soustředění v konkrétních domech a ulicích, a tedy i více viditelní.
Ani to není vše. Mnozí z neevropských příchozích, včetně pachatele pondělního pokusu o vraždu, dorazili do Severního Irska takzvanou irskou cestou. To znamená, že nejdříve přistáli v některé bezpečné zemi Evropské unie, odtud se pak snadno dostanou do irského Dublinu.
Čtěte také
Tam jim ochotní irští úředníci rovnou poradí, jak se dostat autobusem do Belfastu, tedy na území Spojeného království. Je to možné díky dohodě o volném pohybu jak uvnitř Evropské unie, tak i mezi Irskou republikou a Severním Irskem.
Tato propustná pozemní hranice zůstala v platnosti i po brexitu, s tím, že na ní závisí mír v Severním Irsku. Volný pohyb po ostrově může vzít pod tlakem této migrace za své, a spolu s ním i severoirský mír.
Napětí roste
Širším kontextem je sama imigrace do Velké Británie. Enoch Powell se koncem 60. let znepokojoval kvůli přísunu asi 50 tisíc lidí ročně. Nyní jde zhruba o milion lidí ročně.
Mnozí Britové navíc nemají pocit, že s tím jejich vlády chtějí nebo umějí něco dělat. Stěžují si na údajně preferenční zacházení s menšinami ze strany policie, jak se to mělo projevit na případu nyní znovu propírané vraždy Henryho Nowaka.
A i tentokrát se upozorňuje na malou ochotu některých politiků či úředníků jasně pojmenovat problém. Například ministr pro Severní Irsko Hilary Benn se i tentokrát v debatě ohradil proti pojmu „cizí kultura“, v Severním Irsku je prý „dost nebezpečných jedinců, kteří se tam narodili“.
To lidé ale slyšet nechtějí. Napětí roste, Británie už má za sebou násilné demonstrace proti imigrantům přímo u ubytoven. Politiků, kteří se na cizím strachu rádi svezou; stejně jako i těch, kdo jsou odhodláni věci bagatelizovat, dokud to jen trochu jde, je zatím dost.
Všichni mají přitom možnost udělat něco pro to, aby Powellovy řeky krve zůstaly jen varovnou metaforou.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
