Jan Fingerland: Nemohou dýchat – Británie bojuje s rasistickým antirasismem

Čtěte také

iROZHLAS

Vražda, která naštvala Anglii. Pět bodných ran a mrtvý student, kterého policie měla za pachatele

Mnozí britští publicisté se ptají, jestli jejich země nezažívá „okamžik George Floyda“. Tedy amerického černocha, který zemřel poté, co mu policista dlouho klečel na krku, přestože si stěžoval, že „nemůže dýchat“.

Tentokrát jde o smrt Henry Nowaka, bílého Brita, který v Southamptonu už koncem loňského roku zemřel poté, co ho pětkrát nožem bodnul britský Sikh Vickrum Digwa. Případy se neliší jen místem činu a barvou pleti oběti a pachatele. Ale také reakcí společnosti i úřadů.

Na životech někdy záleží

V Americe se po Floydově smrti zrodilo hnutí Black Lives Matter, které upozorňovalo na policejní násilí vůči Afroameričanům. Ale také velmi podrážděná atmosféra, během které bylo obtížné upozorňovat na nuance.

Politici i policisté, a to nejen američtí, ale dokonce i britští, rituálně poklekávali na znamení přijetí jakési hlubší zodpovědnosti. A recidivista George Floyd byl vydáván za „něžného obra“.

Rozdíl je i v tom, že Nowakovu smrt nezpůsobil policista, ale útočník. Ten policii nahlásil, že ho Nowak rasisticky urážel. A policisté pak po příjezdu automaticky věřili nezraněnému snědému Vickrumovi Digwovi, a bez přemýšlení spoutali na zemi ležícího zraněného bílého Nowaka.

Čtěte také

iROZHLAS

Měl bodná zranění, policie ale chránila pachatele. Záběry Nowakovy smrti vyvolaly v Británii protesty

Na jeho stížnost, že „nemůže dýchat“, vlastně stejné jako v případě Floyda, reagovali zlehčujícím komentářem. A Nowak pak na následky zranění zemřel.

Digwa ovšem stíhání neunikl, právě před pár dny dostal vysoký trest odnětí svobody. A britská policie také vyšetřuje případ selhání vlastních lidí, kteří byli vybaveni kamerami. Ale mnozí si všimli, že na podporu zavražděného Nowaka se žádné velké pochody nekonaly, o povinně dobrovolném poklekávání politiků nebo policistů nemluvě.

Společenská reakce se ale samozřejmě dostavila, protože část britské veřejnosti věc chápe jako součást širšího problému. Tvrdí, že v jejich zemi existuje dvojí spravedlnost, jiná pro menšiny, které jsou zvýhodněné, a jiná pro bílou většinu.

Kontextem je i dlouhodobě vysoká imigrace, včetně té nelegální, a ne vždy úspěšná integrace příchozích. A také pocit občanů, že imigranti si dobře žijí na útraty rodilých daňových poplatníků. Atmosféru se snaží využít jak předseda strany Reform UK Nigel Farage, tak osobnosti napravo od něj, jako Tommy Robinson.

Kdo hlídá hlídače?

Problém má i užší rovinu, a to je špatně zvládnutý boj s rasismem v samotných institucích spravedlnosti, často pod vlivem různých módních teorií o identitě, rase a statusu oběti.

K současnému stavu kritičtí britští publicisté proto tvrdí, že od institucionálního rasismu minulosti se Británie přesunula k dnešnímu institucionálnímu anti-rasismu. Ten je ale prý také v jádru stejně rasistický, jen změnil objekt, proti kterému se zaměřil.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Jen v hrabství Hampshire, kde se vražda odehrála, utratila policie asi milion liber za speciální školení, v nichž se policisté měli naučit vnímat příslušníky menšin ne neutrálně, ale jako ty, které mají především chránit. A na bělochy naopak hledět s podezřením. To možná vysvětluje, proč policisté v Southamptonu automaticky považovali za problém Nowaka, i když vše, co měli před očima, svědčilo ve prospěch opačného závěru.

V debatě se připomínají i jiné případy, třeba ten v Southportu, kde pachatel zavraždil tři děti. Učitelka budoucího vraha s předstihem upozorňovala na jeho problematické chování, ale byla odbyta s tím, že má rasistické předsudky.

Ideálním stavem by měla být společnost a instituce, v nichž barva pleti a rasa vlastně vůbec nehrají roli. Nezdá se, že by Británie k tomuto bodu byla blízko. A možná, že se k němu momentálně ani neblíží.

Autor je komentátor Českého rozhlasu