Architekt železné opony Hlavačka se choval jako vyšinutý. Vězňům dával elektrické boty a nikdy nebyl potrestán

Do historie se zapsal jako podivné monstrum, kdy mezi jeho údajné „vynálezy“ patřilo používáním elektrických bot při výsleších lidí a zavedení elektřiny na hranice s Rakouskem a Bavorskem.

Klidu jeho duše v rámci podivně rozhárané osobnosti to zjevně nepřidalo, jeho chování lze lidovým příměrem označit jako stav „zbláznění“.  Velkým vykřičníkem pro nás pak je, že po pádu komunistického režimu Hlavačka nebyl za své prokazatelné činy a vraždy lidí odsouzen.

Rychlá kariéra

Studium fungování bezpečnostních složek a principů totalitního státu je náročnou disciplínou, protože tehdejší vedoucí funkcionáři jsou často postavami, nad kterými zůstává rozum stát. Jak bylo vůbec možné, že zjevně vyšinutí lidé dokázali udělat takovou kariéru?

Čtěte také

Bratr herce Moučky byl brutální vyšetřovatel StB. „Hluboce se za něj styděl,“ říká historik

Jak je možné, že je komunistický režim dokázal držet ve významných funkcích, i když bylo zjevné, že na ně nemají dostatečné vlohy, ani morální kredit a jejich lidské slabosti přesahovaly vhodné a snesitelné hranice? Takovým je i příběh Ludvíka Hlavačky, který se narodil v srpnu 1911 ve Starém Městě u Uherského Hradiště a jeho komunistické členství a přesvědčení mu zajistilo rychlou kariéru. 

Po válce se podle slov hosta pořadu historika Jana Kalouse zapojil hned v červnu 1945 do činnosti vyšetřovací komise u Mimořádného lidového soudu v Uherském Hradišti. V listopadu téhož roku nastupuje do zpravodajské služby, po únoru 1948 se stává velitelem Státní bezpečnosti v Uherském Hradišti, následně krajským velitelem a plukovníkem.

Elektrické boty a minové pole

Jeho brutalita, která může ono „vyšinutí“ směrem k sadismu naznačovat, se projevila záhy, kdy i přes jakési estébácké normy a pokyny neváhal falšovat důkazy, vytvářet provokační akce, a především zavedl jako součást výslechů elektrické boty. A to tehdy, když se dotyční ani po krutém mlácení nechtěli přiznat k tomu, co nikdy neudělali.

Čtěte také

Věznice v Uherském Hradišti: Místo, kde se dějiny psaly bolestí

Jak vypadal lidský organismus po této „akci“, netřeba popisovat. Důsledky jeho počínání byly jasné: dlouholeté tresty zcela nevinným lidem.  „I na svou dobu to bylo mimořádně kruté, později se tyto případy prověřovaly a distancovali se od nich i Hlavačkovi podřízení, včetně vyšetřovatele Aloise Grebeníčka,“ konstatuje historik Kalous a dodává:

„O několik let později používání elektrických bot zakázal sám Antonín Zápotocký.“ Nic však nebránilo další Hlavačkově sadistické akci, kterou vymyslel, když se stal v říjnu 1950 velitelem Pohraniční stráže. „Postupně elektrifikoval drátěné zátarasy, vytvořil minová pole na hraničních a v důsledku toho tam zahynuly stovky lidí,“ popisuje Kalous.

Nikdy nebyl potrestán

K Hlavačkově sadismu se objevily další problémy: alkoholismus a promiskuita. Z funkcí ale odvolán nebyl, stačilo ho vždy někam „uklidit“ – jednou jako šéfa vojenského učiliště, pak do Sovětského svazu. To už měl zároveň generálskou funkci a byl dokonce náměstkem ministra vnitra. 

Čtěte také

Za elektrifikaci drátěných zátarasů na hranicích nebyl nikdo potrestán. Pro společnost je to devastující, myslí si publicista

„Jeho psychické problémy se ale prohlubovaly, takže nakonec je pouhým referentem na ministerstvu vnitra,“ líčí historik. Normalizaci prožil jako starobní důchodce v ústraní a po pádu komunistického režimu za své činy nebyl nikdy souzen. Jednání bojkotoval, a vydržel tak až do své smrti v roce 2005 žít jako bezúhonný člověk.

Na otázku pořadu Jak to bylo doopravdy – zda se strůjce železné opony nezbláznil, host pořadu historik Jan Kalous odpovídá: „Zbláznil, často se choval jako nevyrovnaný, nepříčetný a vyšinutý člověk. V demokratických státech by se nikdo takový nemohl nikdy dostat do bezpečnostních struktur a získat takovou pozici, včetně finančního zabezpečení.“

Poslechněte si celý pořad Jak to bylo doopravdy. Připravila ho Ivana Chmel Denčevová.