Viktor Daněk: Nepravděpodobné protimigrační spojenectví Meloniové a Frederiksenové
Italská premiérka Giorgia Meloniová získala ve svém tvrdém postupu vůči nelegální migraci na první pohled nečekanou spojenkyni – dánskou ministerskou předsedkyni Mette Frederiksenovou. Dvě ženy, jedna z konzervativního, druhá ze sociálně demokratického tábora, se v pondělí podepsaly pod společné prohlášení. Žádají v něm více deportací v zájmu ochrany křesťanských hodnot.
Že si evropská levice a konzervativní pravice padnou v otázce migrace v ústrety, se kdysi zdálo absolutně nemyslitelné. Byli to socialisté, kteří po léta blokovali reformu unijní azylové politiky, protože trvali na povinných kvótách.
Čtěte také
A byli to rovněž levicoví europoslanci, kteří před posledními eurovolbami častovali frakci Konzervativců a reformistů, do které spadají nejen Bratři Itálie Giorgie Meloniové, ale také česká ODS, jako krajně pravicovou a vylučovali s ní povolební spolupráci. Zatímco některé z těchto příkopů mezi europoslanci stále existují, na úrovni vlád zemí sedmadvacítky je to úplně jiná písnička.
Sociální demokratka Mette Frederiksenová, která už sedmým rokem vede dánskou vládu, patří dlouhodobě k jestřábům evropské protiimigrační politiky. Doma razí linku, že nekontrolovaná migrace nepřiměřeně zatěžuje veřejné služby, na což nejvíce doplácejí nízkopříjmoví Dánové. Na unijní úrovni pak patří dlouhodobě mezi zastánce přísné ochrany vnějších hranic a řešení migrace nejlépe mimo území Evropy. Více méně tak s českými premiéry názory na migrační politiku sdílí.
V kontextu Evropy Kodaň představuje trochu zvláštní úkaz. Obvykle to totiž bývají pravicové vlády, které pod tlakem sílících populistů a extremistů přejímají jejich tvrdou rétoriku a prosazují někdy až drakonická opatření vůči žadatelům o azyl. V Dánsku ale protiimigrační linku razí i levice.
Nejtvrdší, nehlasitější a nejvlivnější
Nebylo tomu tak vždy. Tak jako v jiných zemích západu Evropy přístup dříve vstřícných partají obrátily důsledky krizové vlny z roku 2015, v níž se cílovou destinací vedle Německa stala také Skandinávie. Dánsko se od té doby snaží systematicky demontovat obraz štědré země otevřené migrantům, v blízkovýchodních médiích si svého času kvůli tomu dokonce nechalo otisknout inzerci s jakousi antireklamou na dánský sociální stát.
Čtěte také
Takže to, že se teď spolu s Giorgiou Meloniovou Mette Frederiksenová podepsala pod dopis, který volá po dalším přitvrzení postupu vůči příchozím a argumentuje se v něm nutností ochránit dědictví evropské křesťanské civilizace, není nikterak překvapivé. Jde jen o další potvrzení, že tyto dvě političky patří nejen mezi nejtvrdší, co do přístupu k migraci, ale také mezi nejhlasitější a nejvlivnější v Evropě.
Dávno pryč jsou doby, kdy se Česko kvůli svým názorům na povinné kvóty mohlo cítit ostrakizováno v názorové menšině. Dnes je středoevropský pohled na migraci v podstatě evropským mainstreamem, od západu k východu, od pravice až k části levice. A tak když čeští politici vyrážejí do Bruselu bojovat za přísnější migrační politiku, připomíná to spíš vlamování se do otevřených dveří.
Jestli tedy dánsko-italský dopis o něčem vypovídá, pak spíše o sílícím názorovém osamocení španělského premiéra Pedra Sáncheze, na jehož adresu Meloniová i Frederiksenová a s nimi dvacítka dalších evropských lídrů po nedávném incidentu v severoafrické Ceutě nešetřili kritikou.
Voliči preferují dánský přístup
Na místě je spíše otázka, proč vlastně šéfky italské a dánské vlády s prohlášením přišly právě teď? Vždyť zatěžkávací zkouškou nového migračního paktu v Ceutě nakonec španělské úřady prošly, když se jim podařilo zajistit spěšný návrat drtivé většiny příchozích. A mimořádné jednání ministrů vnitra sedmadvacítky minulý týden pak přineslo výrazně klidnější tón, když se unijní státy společně za Španělsko postavily. Že by spory ještě nebyly zažehnány?
Čtěte také
Kritika Frederiksenové vůči Sánchezovi je přinejmenším z části autentická. V zásadě vedou ideový spor o další směřování evropské levice. Tkví v otázce udržitelnosti evropského sociálního modelu.
Na jedné straně Sánchez tvrdí, že se kvůli budoucímu demografickému propadu nedá zachránit bez zvýšení imigrace. Naopak Frederiksenová argumentuje tím, že je to právě migrace, která dnes sociální stát a veřejné služby nepřiměřeně zatěžuje a tím ohrožuje společenský smír. Pohledem preferencí se zdá, že voliči preferují spíše dánský pohled.
Frederiksenová má ale také pragmatický zájem udržet nadstandardní spojenectví s Meloniovou. Italská premiérka sice pochází z opačného politického tábora, posilování radikální krajní pravice k moci v Itálii si ale nikdo v Evropě nepřeje. Giorgia Meloniová je nyní zdá se jediná, kdo může zajistit, že se ve volbách, které Itálii příští rok čekají, extremisté k premiérskému křeslu nedostanou.
Autor je analytik Českého rozhlasu pro evropské záležitosti
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
